Jak je patrné z názvu a nejlépe asi z obrázků samotných, Silent Night je hrou s Vánoční tématikou. I když nebudeme po zasněžených lokacích běhat s otylým Santou Clausem, místo toho převezmeme roli jeho věrného elfího posluhovače. Ačkoliv komplikovaný název slibuje mnoho, příběhová linie je ve skutečnosti ošizená jak nejvíce se dalo, což trochu zamrzí již na úvod. Druhou nepříjemnou ránou, kterou vám tato arkáda zasadí, je zjištění, že vlastně vedle roztomilé grafiky s vánoční tématikou nepřináší ani za nehet originálních prvků. A tak bude vaším hlavním úkolem prodírat se lokacemi zasněženém prostředí přeskakovat nástrahy, využívat žebříky a pohybovat se po posunujících plošinkách – ostatně jako v každé druhé hře, kterou naleznete v sekci arkády. Míra originality, s níž chtěli autoři původně ohromit je skryta v bojovém systému. Žádné skákání na hlavy, náš elf se brání poměrně zdatně i klasickou vánoční tyčinkou, která ovšem nemá vůbec velké účinky a tak budete muset případnému útočníkovi zasadit třeba i několik ran za sebou, což vám může způsobit šrámy na zdraví (to je vtipně zobrazováno ve formě vánočních žároviček, které praskají podle toho, jak ztrácíte zdraví). Jedinou možností tedy je přijít k nepříteli nepozorován což není až tak nereálné vzhledem k faktu, že vojáčci pendlují z místa na místo a pokud snad stojí natočeni zády k vám, nemohou vás zpozorovat ani kdyby chtěli. A toho je třeba využít. Druhou zajímavější zbraní kterou lze použít i na trochu vzdálené protivníky, je sněhová koule. Ta má ale tu nevýhodu, že ji musíte nejprve udělat. A to samozřejmě zabere hned několik sekund, během nichž vás může zbraní vybavený nepřítel ohrožovat. A vzhledem k tomu že projektily vystřeluje hned po dvou, nenechá na sebe smrt dlouho čekat.
Vedle málo inovativního přístupu trpí Silent Night také dalším neduhem, jímž je přílišná obtížnost. Ta je spojená s pomalými pohyby hrdiny, zdlouhavým lezením po žebříku ap. díky čemuž si třeba v plné síle ani neužijete zakomponovaných RPG prvků – a to je rozhodně škoda!