Nepatřím k výjimkám, tedy i na mne společně s listím padla menší podzimní deprese.. Jestli však existuje univerzální způsob, jímž lze tento nemilý stav bezpečně zažehnat, či alespoň rozmělnit v něžnou nostalgii, pak je jím věnovaní času nějaké hodnotě vytvořené dalším člověkem. Nejde o nic jiného než únik do cizích životů, někdo tak činí prostřednictvím telenovel a někdo prostřednictvím her. Pokud náležíte spíše té druhé skupině, neváhejte a scroolujte rovnou dolů k odkazu download, Adventura Snow blind dává zapomenout na chmury reality velmi krásným způsobem... Zajímáte-li vás však víc než doporučení a než abyste stáhli zajíce v pytli, radši obětujete trochu času recenzi, pokračujme spolu v rozboru.
Jakmile zpustíte hru a pokocháte se zdařilým intrem, které spíš napoví, než aby něco prozradilo, ujímáte se postavy Flakea, bytosti s ne zcela jasným původem, k níž chovají obyvatelé ostrovu Nesca rozporuplné sympatie. Vaše poslání je zpočátku nejasné, postava začíná monologem, kdy se sama sebe táže odkud přichází a jaký je její cíl. Mé počáteční rozladění plynoucí z domnění, že mám opět co dočinění s dílem, u kterého sám autor netuší, co nám jeho prostřednictvím sdělí, však poměrně záhy zažehnal dialog s postavou slona Aldy, jenž rafinovaně odkáže k nedořečenému prologu hry a skládačka příběhu do sebe překvapivým způsobem zapadne. Bližší informace vám nehodlám sdělit, neboť byste se v průběhu hry mohli cítit značně ochuzeni.. Mohu však směle konstatovat, že způsob jakým se příběh hry vyvinul mne mile překvapil. Netvrdím, že by nám snad autor nabízel něco dosud neviděného, jeho mozaika útržků inspirací nicméně skvěle funguje.
Ono totiž postavit příběh adventury na drastické hororové zápletce, či laciném humoru nemůže průměrného scénáristu valně zaměstnat, ovšem hledat zdroj inspirace v samotných základech lidství a vytvořit tak téměř artový pseudomýtus, tomu se již říká výzva. Nemohu sice s čistým svědomím tvrdit, že by se to autorovi zcela povedlo, ale cení se i snaha a nutno říci, že i přes místy kyselý zápach kýče, ve mně hra vyvolala ono emocionální rozpoložení, jež se autor snažil velmi pravděpodobně vzbudit.
Tento dojem výrazným způsobem podtrhl i hudební doprovod. Výběr skladem je velmi citlivý a trefný, s jejich počtem je to již horší a tak bych se divil, kdyby se i vám v průběhu hry neoposlouchaly. Kategorií samou pro sebe je grafika. Její lajdácký styl a téměř symbolická funkce se mi strefili do vkusu. Obrázek si nakonec můžete udělat sami z přiložených screenshotů. Co si ovšem zaslouží ohromnou výtku a taky drastické strhnutí bodů ve výsledném hodnocení, je programová stránka hry. Nezřídka člověk narazí na bug, jež velmi urychlí, či naopak téměř znemožní dohrání titulu.
Rozporuplné je rovněž plnění úkolů. Nedá se sice tvrdit, že by hádanky a kombinace byly nelogické, objevení některých možností je však velmi obtížné. Mluvím zejména o výměnném obchodu s postavami, kdy např. Yetti nemá žádnou motivaci směnit s vámi diamanty za mince a ani rozhovory, či příběh nenapovídají, že by například s chutí diamanty sbíral, přesto tak činí. Kapitolou samou pro sebe je pak tzv. "heart meter". (Podobně jako např. v Grr! Bearly sane se na pravé straně 
obrazovky vyskytuje jakýsi teploměr, jehož plnost či prázdnost ovlivňuje paletu akcí, které dokáže Flake provést..) Přítomnost tohoto prvku ve hře je sice příjemné ozvláštnění, vytvářející prostor pro sadu zajímavých hádanek a nepochybně bude mít i valný vliv na zakončení příběhu, přesto mi ve finále připadala poněkud zbytečná. Vliv na to mají samozřejmě i questy, které heart meter využívají se zjevnou samoúčelností.
Tyto nedostatky však nedokáží pohřbít celkovou radost ze hry, kterou ve mne Snow blind vyvolal. Možná se budu opakovat, ale první díl z neurčitě široké ságy Duje Segvice si mne získal a tak jen bezmocně vyslovuji svá nadšená očekávání týkající se dalších pokračování...
- sobota 11. listopadu 2006
