Snowpack - mrazení v zádech

Dvě hry v jedné reprezentuje dnešní unikátní vzpomínka na zimní mrazy, která potěší nejednoho milovníka sněhových radovánek. A nejen jeho, stoprocentně i ty z vás, kterým už lezou krkem současná tropická horka a stoupající rtuť teploměru. Takže se nezapomeňte teple obléct!

Současná letní vedra doprovázená tropickými teplotami ve vás zřejmě ani v nejmenším nevzbuzují vzpomínky na nedávnou zimu. A proč taky - většina z vás se teď opéká na sluníčku u vody a zbytek pod hladinou trénuje artistické kousky. Nesmíme ovšem zapomenout na ty, kdož v potu tváře dřou v budovách, kde se o klimatizaci leda snilo, a kteří bezesporu uvítají jakoukoli zmínku o (pro ně) idylických lednových mrazech.

Šílenost nazvaná Snowpack je něčím, co upocení dříči jistě uvítají - jde o dva herní módy téže hry zkombinované do skvěle ladícího dua, zabírajícího jen něco přes megabyte diskového prostoru. Sněhu, mrazu i zimy je v něm dost a dost. Zábavy stejně tak - jen se jí musí přijít na chuť, což nemusí být zrovna jednoduché. Už třeba kvůli hlavní pointě, která je, slušně řečeno, jaksi pochybná. Vám, jakožto hráči, je pod ruku nastrčena jakási postava chlapce (zřejmě), který musí bojovat proti svým neodbytným soupeřům. Samozřejmě jednou jedinou zbraní - sněhovými koulemi.

Tomu skutečnému se tohle virtuální koulování podobá jen v samotném základu - vše ostatní je, jak sami uvidíte, dosti odlišné. Na začátku každého levelu lze s postavičkou provádět jakési divné cviky, které v mém případě občas vyustíly v postavení obranného sněhuláka (ovšem nechtějte po mě vedět, jak se mi to podařilo :-). Nejsnazší je ale skočit do toho po hlavě a armádě nenasytných koulovačů se postavit hned, jakmile to je možné.

K ovládání postavičky a příkazu pro střelbu si vystačíme s pěti klávesami - čtyřmi pro pohyb a poslední pro destrukci. Nepřátelé jsou dosti zákeřní, proto se vyplatí sestřelit je hned, jak se doplazí na obrazovku nebo čekat, až si párkrát neúspěšně zastřílí a v mezidobí je jednoduše překvapit. Není dobré aktivně pendlovat po prostoru, protože čím blíž jste k zdroji nepřátelské palby, tím větší je šance, že jejich aktivní palbě neuniknete. A naopak - platí, že opatrnosti není nikdy nazbyt.

Úroveň nepřátel se zvyšuje úměrně s počtem zářezů na zmražené pažbě, proto brzy dosahuje takové míry, kdy úspěšné vyhnutí se oponentovy palby není otázkou mrštnosti a umu, ale holého štěstí. Ve chvíli, kdy už vám do bot poteče natolik, že situaci absolutně nebudete zvládat, přijde aspoň řada na druhý ze dvou módů - jakýsi nepříliš propracovaný multiplayer.

Pokud jsem onen Sno2play pochopil správně, jde o klasickou hru dvou hráčů, přičemž obrazovka se nijak nedělí, nepůlí ani nečtvrtí, ale zůstává celá a hráči spolu "kooperují" ve snaze vymýtit veškeré zlo společnými silami. Zdánlivě je to pak celé o půlku lehčí (čistě teoreticky vzato), ovšem prakticky ještě lehce komplikovanější, protože stoupenců nepřátelské strány znatelně přibylo a dvojka hráčů se většinou navzájem spíš omezuje, než aby nějak promyšleně spolupracovala.

Ačkoli tahle freewarovka vznikla teprve před třemi lety, rozhodně nemůže do boje vyrazit s heslem oslavujícím prvotřídní grafické zpracování. Takovou grafiku byste ve Snowpacku hledali marně. Co do technické stránky se s ním totiž tvůrci evidentně příliš nemazlili a pravděpodobně je to ani moc neštvalo. Stejně tak hudba není nijak převratná a dá se říct, že jen decentně doplňuje svou grafickou kolegyni.

Pokud tedy chcete zavzpomínat na zimní radovánky, není nad čím váhat - Snowpack vám možná pomůže zapomenout na současná otravná horka. Pokud máte léto rádi a tropické teploty vám nevadí, alespoň se můžete mrknout, co vás za půl roku čeká - a zahrát si slušný horor :-).