Dnes nebudeme recenzovat žádnou hru. Solace je totiž v první řadě audiovizuální zážitek. A snažit se ho zaškatulkovat nebo jej s něčím srovnávat by bylo snad až neetické. Tento počin mají na svědomí studenti univerzity Digipen a pokud přijmete pozvání do jeho světa, dočkáte se několika desítek minut letu mezi emocemi. V pěti kapitolách procházíte labyrinty pocitů jako “popírání”, “zloba”, “deprese” či “smíření”. Je zvláštní, že podobné řazení se často objevují v pracích psychologů hned v několika oblastech. Ať už jde o rozchod z lásky nebo vyrovnání se se smrtelnou nemocí, postupně si projdeme stejnými fázemi.
Každá emoce znamená jinou vnitřní sílu člověka a je doprovázena odlišným chováním aktéra a mění se také vnímání okolí. To vše se odráží v jednotlivých pasážích. V závěrečné se cítíte nabiti energií, ale vaše “střely” mají černou a bílou 
barvu. Mohou škodit i pomáhat zároveň. Při depresi jste zcela odevzdaní a touto fází jenom projdete a budete se bezbranně vyhýbat okolí, jež vás utlačuje ze všech stran. I když jsem zmínil střelbu, představte si ji spíše jako energii vaší postavy a berličku pro další postup. Čím více jí získáte od ostatních nepřátel (těžko říct, zda jsou to však skuteční nepřátelé), tím snadněji postupujete, ale někdy to prostě nejde.
Solace je jako souvislá animace, ve které se střídají pasáže různé rychlosti. Na mnoha místech je vidět smilování ze strany autorů. Za chyby vám nejsou ihned strženy životy, ale přicházíte buď o určité části těla nebo se mění prostředí z 
optimistických barev do šedých až černých odstínů. Proto jím projde bez problému i málo zkušený hráč. A ono je to vlastně dobře.
Výhodou nezávislých her je fakt, že můžete napsat v souvislosti s grafikou slovo “skvostná” mnohem častěji, než je tomu v případě komerčních her. Solace není přitom výjimkou. Přestože jde vlastně jen o lehce geometricky načrtnuté objekty, dokáže skrze barevné přechody a animace vykouzlit svět, který se mění doslova každou minutu. To vše navíc bravurně propojuje s podkresovou hudbou a ozvučením. Jednotlivé pasáže jsou od sebe odděleny citáty a jeden vás čeká i na konec. No a to je zároveň snad jediným minusem, protože ten přichází v případě Solace až nečekaně brzy. Ale ono je to vlastně zároveň i hlavní téma.
