Úspěšný autor knižních detektivních bestsellerů je stíhán skutečným vrahem. Ten čirou náhodou vypadá a jedná naprosto stejně jako zabiják z knih hlavního hrdiny. Kolikrát jsem podobné schéma slyšel? Ani nevím. Myslím, že kterýkoliv autor, který kdy jen přičichl k detektivnímu, nebo hororovému žánru se podobným tématem zaobíral. První, kdo mi přichází na mysl, je H.P. Lovecraft a jeho „Ve spárech šílenství“, ale jsem si jistý, že podobné téma se objevuje snad u každého autora těchto stylů.
Příběh Something Novel ovšem v klišé pokračuje: Krom toho, nebo možná právě proto, že John Stanson je úspěšným spisovatelem, je pozván na návštěvu k nakladateli své vůbec první knihy. Co se v jídelně starého a rozsáhlého panství stane, je snad předem jasné. Hostitel je přede zraky všech zúčastněných zavražděn stylem zprvu spíše poukazujícím na prostou a nešťastnou nehodu. Když však úmrtí přibývá.... Neslyšel jsem toto zase někde jinde? Vzpomínám si, že třeba Agatha Christie napsala minimálně něco velmi podobného.
Something Novel může být pro člověka, který nikdy nepřišel do styku s detektivními a hororovými zápletkami, které lze dnes už označovat za klasické, poměrně překvapivá záležitost. Pokud jste ale posledních sto let neprospali v dřevěné bedně, musíte uznat, že je to „kýč jako bič“. V pořádku by bylo, kdyby si hra uvědomovala, jak zatuchlý děj nám nabízí a nebrala se vážně. To ona ovšem nedělá. Podobné hororové téma, jako hra má už před ní zpracovalo mnoho jiných freeware adventur. Zpaměti můžu vylovit třebas vynikající (A na rozdíl od SM skutečně děsivou.) Lost in The Nightmare.
Bohužel, při bližším ohledání zkostnatělé mrtvoly Something Novel zjistíme, že hloupý příběh není jedinou slabou stránkou hry. Kromě nevzhledné grafiky, která se krom neschopnosti spustit ve vyšším rozlišení vyznačuje svou barevnou pestrostí obsahující jen dvě barvy (Hnědou a tmavě hnědou.) hra neoslní ani hudbou. Ta ve hře hraje jen velmi omezeně a to většinou jen v menu. „Problémy technického rázu.“ říkáte si. „Třeba samotná hratelnost je v pořádku.“ Není. A to vlastně jenom díky jedné věci. Autor hry totiž dokázal vytvořit ještě mnohem nepohodlnější způsob ovládání adventur, než je archaické (A mnou tolik kritizované.) přepínání příkazů druhým tlačítkem myši. V SM se pomocí levého myšítka pouze pohybujete. Pomocí pravého pak při kliknutí na předmět otevřete nabídku, kde teprve musíte vybrat, co s předmětem chcete vlastně dělat. Je to neuvěřitelně banální a hloupý způsob, jak interagovat s herním světem. Zvlášť v případě, když hra samotná neukazuje popisky aktivních předmětů na obrazovce. Takže hraní probíhá tak, že klikáte pravým tlačítkem zběsile po obrazovce a mačkáte náhodná tlačítka pro sebrání, použití, atd.
Toto pravděpodobně uvidíte často.
Something Novel je hra, která nenabízí v podstatě nic, co bychom v mnohem lepší kvalitě neviděli jinde. Proč tedy vlastně takové hry recenzovat, ptáte se? Jednoduše proto, abychom si udrželi jakési povědomí o tom, co vlastně dobrá hra je. Pokud ztratíme srovnání, utopíme se v oceánech šedého průměru tak jako tato hra.
