Sonace – efektní robotická akce

Nevýrazný název ještě nemusí znamenat nevýraznou hru, jak dokazuje zábavná a variabilní akce Sonace, v níž se hráči stávají robotickým bojovníkem v mnohapatrových arénách.

Nevýrazný název ještě nemusí znamenat nevýraznou hru. A otevřeně: ve freeware oblasti na tom až zase tolik nezáleží. Obzvláště tedy ne těm, pro něž jsou jejich amatérské projekty vlastně jen školními pracemi. O kom se mluví? Konkrétně v tomto případě o nikom jiném, než frekventantech americké fakulty Digipen, která již několik let zveřejňuje výsledky studentských prací na internetu. Digipen je specializovanou vysokou školou pro herní vývojáře, a tak mívají jejich tituly většinou minimálně dobrý nápad a kvalitní provedení. S hratelností je to už někdy horší, konec konců – nejde o nic jiného, než zkoušení, a některé neotřelé principy prostě fungovat nemusejí (jak například nedávno dokázala vyloženě strašná strategická hra Salient).

Sonace je možná jedním z méně kreativních, avšak stále velmi zajímavých příspěvků, které byly dokončeny pro školní rok 2003/2004. Pracoval na něm několikačlenný tým a žánrově jde o robotickou akci viděnou zboku. Přesto není dvourozměrná, neboť všechny modely, prostředí i aktivní prvky jsou zpracovány pomocí 3D modelů. Při srovnání s nedávno vyšlým Robocopem 2D nelze než říci, že to nebylo ideální rozhodnutí (otázka je, jakou roli v něm hrálo zadání práce stran učitelů). Zatímco jmenovaná hra je efektní a pěkná na pohled, Sonace je spíše tuctově šedý a nespasí ho ani velmi pěkně provedený plamenomet a výbuchy naváděných raket.

Po stránce herní je hlavní náplní Sonace pobíhání po vcelku rozsáhlé úrovni a ničení různorodých nepřátel. Mezi ně se řadí statické střílny více druhů, či pohyblivé mechanické hračky. S odletujícím masem a krví se ani zde neoperuje, což je možná škoda. K mání jsou dvě základní zbraně, jakási plasmová puška a o poznání zábavnější plamenomet, na pravém tlačítku myši je pak ultimátní sekundární raketomet, jenž vypouští naváděné střely a patří k věcem, které definitivně rozhodují šarvátky.

Velmi dobrá je pohybová škála robota. Může se pohybovat doleva i doprava, krčit, skákat, zapnout trysky a udělat rychlý úhyb do strany (velmi užitečná věc) a měnit zbraně – a to vše se dá stihnout ovládat levou rukou v levém dolním rohu klávesnice. Pravá pak pohybuje myší a určuje tak směr střelby, zároveň pak též sama nechává primární či sekundární zbraň promluvit. Herní systém Sonace je vymyšlen velmi dobře a i když chvilku trvá si na něj zvyknout, rozhodně je krokem vpřed oproti bezmyšlenkovité konkurenci.

Sonace má i velmi slušné zvukové zpracování, i když hudba by mohla mít delší smyčku. Velkým trumfem hry je pak dále síťová hra, i když je samozřejmě otázkou, kdo ji v konkurenci komerčních smažeb bude zkoušet. Boj proti lidskému protihráči je nicméně výrazně zábavnější, adrenalinovější a lepší. I ve značně omezeném singleplayeru si ale lze užít docela dost legrace.

P. S.: Bohužel, Sonace se zarputile bránila jakýmkoliv pokusům o vytípání obrázků. Čtenáři tedy nechť vezmou zavděk úvodní obrazovkou. Omlouváme se.