V tom se ujímáte role jednoho vesmírného hrdiny, který se vydává do virtuálního prostředí zasazeného očividně v budoucnosti a jeho cílem je prolézt přes všechny nastražené překážky a dostat se tak daleko, jak to jen půjde. To nebude pochopitelně vůbec snadné, neboť vám cestu zkříží desítky a desítky protivníků. Ti jsou rozdílných druhů a patří jak k živé tak i neživé části přírody ( i když při pohledu na mnohé podivně zmutované kreatury snad ani nemůže být o přírodě řeč). Tak jako tak se potkáte s malými humanoidy, stejně jako vám cestu zkříží šnekům podobní, jež se dokáží po plošinkách dopravovat i hlavou vzhůru, proto zpravidla ustavičně krouží kolem té, na níž momentálně stojí. Aby toho nebylo málo, přijde řeč i na hady, kteří nejenom že jsou dlouzí a tím pádem i nebezpečnější, neboť vás mohou zranit jakoukoliv částí svého těla, navíc po vás mohou i nepříjemně vyskočit, což vás v chvíli nepozornosti může stát život. Ani tím pak ještě ani v nejmenším nekončíme a abych dlouhou soupisku snad alespoň trochu zjednodušila, jen v krátkosti uvedu, že vás budou ohrožovat také padající statické předměty jako jsou třeba krápníky pohupující se nad vašimi hlavami.
Co je třeba v souvislosti s nepřáteli pochválit jsou jejich častokrát oživované řady, kdy budete takřka v každé minutě narážet na nové a nové protivníky, což značně pomáhá celkovému konceptu. Ten je pak zábavnější i díky několika málo předělům ve stylu dlouhatánských žebříků či futuristicky vypadajících dveří, které dodávají hře na zajímavosti a oddělují od sebe tématické celky.
I když by z předešlého popisu mohl Space Barnacle vypadat téměř bezchybně, není tomu tak. Zaprvé je třeba vyčíst autorovi dosti stereotypní prostředí, respektive jeho pozadí, které se prostě nemění. A je to škoda, kdyby tvůrce projevil tolik invence jako Nifflas ve svém Knytt Stories, mohlo být hodnocení o něco vyšší. Takto je třeba si ještě postěžovat na nesmyslně malé okénko, které rovněž přitažlivosti zrovna nepřidává.