Speed Busters - česká autíčka

Pokud se vám z nějakých důvodů ještě nepodařilo ušetřit na nějakou pěknou závodní hru, zkuste si stáhnout Speed Busters. Ačkoliv vás neohromí úžasnou grafikou a desetiúrovňovým menu, vaše potřeby by to mohlo uspokojit.

Pomineme-li fakt, že název téhle závodní hry není tak úplně původní (stejně jako video z úvodu hry), můžeme se na dílo českých Hippo Games podívat docela laskavým okem. Komu je líto dát patnáct stovek za Formuli 1 a smíří se s poněkud odlišným pojetím, mohl by ve Speed Busters najít něco, co je sice horší než Formule 1, ale zároveň lepší než nic :-).

Hru si můžete spustit ve třech provedeních: ve standardní verzi, ve verzi pro pomalejší počítače (bez zvukových efektů) a ve 24bitové grafice. Přiznám se, že na mém Celeronu 566@850 a GeForce2 MX se mi exe s 24bitovou grafikou pustit nepodařilo, ale třeba budete úspěšnější.

Po spuštění hry si v menu kromě typu hry (pohár nebo závod - k tomu se ještě dostaneme), můžete vybrat položky ukázka, jména, help a credits. Smysl ukázky, helpu a credits snad nikomu neunikl (kdyby přece, tak pod ukázkou se skrývá demo, pod helpem namapování klávesnice a pod credits seznam lidí zúčastněných na tvorbě hry), takže jediným, co nám zbývá prozkoumat, jsou jména. Poněkud zvláštně pojmenovaná položka skrývá v podstatě všechna herní nastavení, která můžete měnit - typ a barvu auta a jména jezdců. Typy aut jsou tři (Škoda 105, Corvette ZR-1 a Ferrari F1) a barvy též. Jednotlivé typy se od sebe liší maximální rychlostí a akcelerací.

Teď, chvíli přes spuštěním samotného závodění, nastal čas vrátit se zpátky k výše jmenovaným dvěma typům hry - poháru a závodu. Zvolíte-li si pohár, čeká vás pět kvalifikačních kol, kde podle umístění získáváte body a pouze v případě, že jich máte nejvíc, postupujete do závěrečného finále. Za volbou závodu si pak můžete ještě nastavit, kolik hráčů se ho bude účastnit, kolik autíček na trati pojede, kolik kol bude závod mít, jaká bude okolní krajina (zima, léto, poušť) a ještě pár dalších parametrů. Teprve potom se dostanete do samotného klání.

Na obrazovce jsou k vidění všechny důležité informace, na něž jste zvyklí z ostatních závodních her - počet kol, vaše aktuální umístění a stav nasbíraných bonusů. S těmi se to má tak: povalují se všude kolem vás po trati, skrývají se pod znakem otazníku a seberte je tak, že na ně prostě najedete. Zvláštní je na nich to, že jejich konkrétní podobu se dozvíte teprve až poté, co je seberete. Výběr není zas tak velký, existuje jen pět druhů bonusů - šnek (zpomaluje), bílý blesk (trochu zrychlí), žlutý blesk (hodně zrychlí), lepší pneumatiky (zlepší akceleraci i zatáčení) a horší pneumatiky (efekt je přesně opačný než u lepších pneumatik). Určitou záludností by se dalo nazvat to, že některé bonusy platí víc a jiné míň a není to na nich napohled poznat - projeví se to až po jejich použití. Bonusů můžete jinak nasbírat, co hrdlo ráčí, jejich účinky se sčítají.

S řízením autíčka jsem zpočátku měla dost potíže a to hlavně kvůli tomu, že jsem si nemohla zvyknout na skutečnost, že ho můžu ovládat jen šipkou doprava a šipkou doleva. Autíčko se samo pohybuje dopředu a vy s ním máte pouze zatáčet - žádné přidávání plynu, žádné brždění. V chumlech, které se na trati vytvářejí, tak opravdu není lehké udržet si vytyčený směr jízdy.

To, co mě na Speed Busters zaujalo snad nejvíc, byly multiplayerové možnosti. Ne, že byste snad mohli hrát po síti, ale čtyřdílný splitscreen taky není k zahození. Nedovedu si sice představit, jak by se k jedné klávesnici namačkali čtyři lidé bez toho, že by se aspoň jeden z nich vznášel ve vzduchu, ale předpokládám, že to autoři museli zkoušet, takže to asi jde.

Závěrečné hodnocení už jsem vlastně obstarala v úvodním odstavci, a tak si teď můžete jít přepočítat hotovost v kasičce a rozhodnout se, jestli to se Speed Busters zkusíte.