Budovatelské strategie jsou poměrně vděčný žánr. Pro autory není ani moc obtížné takovou obyčejnou budovatelskou strategii vymyslet. Jen považte: Poté, co je stanoveno co se ve hře vlastně bude stavět, už jde jen o poměrně generickou a rutinní práci. Ať už stavíme nemocnice, kasina, letiště, vězení nebo celá města, koncept je téměř vždy stejný a za ta mnohá léta se ani trošku nezměnil. Spelunking Club Session, jak název trošku napovídá, se nás bude snažit přesvědčit, abychom si postavili diskotéku. Přesvědčí nás?
Třebaže jsem v předchozím odstavci říkal něco o jednoduchém vývoji her tohoto žánru, pravdou je, že mezi hrami zdarma jich mnoho nenajdete. Už jen proto je třeba SCS ocenit. Vše začíná v malém trojrozměrně nevzhledném suterénu, kde je zapotřebí zbudovat slavnou taneční scénu. Lze si buď vybrat hraní na čas, nebo hraní volné. V podstatě ale jde o to úplně stejné, tedy vydělat peníze. Obligátních deset tisíc dolarů, které máte na začátku lze velmi rychle rozmnožit postavením jednoho ze tří výdělečných stánků (barový, jídelní a jakýsi stánek na suvenýry s pyrotechnikou), nebo absurdně rychle promrhat jinou činností. Faktem je, že pokud za počáteční kapitál nezbudujete alespoň jeden z oněch stánků, jste s podnikáním takříkajíc „v kelu“. Po zakoupení stánku na rachejtle a dělbuchy (což mi na diskotéce nepřijde jako nejlepší nápad) či jakéhokoliv jiného stánku, vám každý kupující zanechá na účtě neskutečnou sumu dolarů (několik tisíc) a vy se můžete pustit do díla.
Stánek s pizzami vydělá během prvních dvou minut tak stopadesát tisíc zeleňoučkých platidel a zaopatřený hráč si může posvítit na to, o co tu jde především. Tedy o hudbu. Postavení tanečního parketu je otázkou pěti vteřin a „zakoupení“ dýdžeje, světel, reproduktorů, laserových efektů a stroje na mlhu je otázkou asi dalších deseti. Hráč si může každou věcí otáčet a nastavit si ji tak, aby to vše dávalo smysl, ale to pouze, až když je daný objekt umístěn do místnosti, což je celkem nešikovné a nesmyslné. Lze si ale po chvilce hraní vybudovat celkem hezkou tančírnu.
Všechny předměty lze zakoupit ve třech cenově odlišných typech, ale svůj účel plní všechny. Jen ty dražší generují více peněz či spokojenosti návštěvníků. Když už je v sálu nacpáno k prasknutí a lidé se nemůžou procpat ani k východu a třou se o sebe (o což ale nejspíš v takovýchto klubech jde), je třeba expandovat. Zde ale narážíme na první chyby. Váš klub má pouze teoretický vstup/východ. Spíše se noví lidé objevují někde volně z ničeho dole ve zdi, kde by se teoreticky daly očekávat dveře a pak povolně bloumají pouze po první místnosti, kterou máte k dispozici od začátku. Když jim vybudujete další místnosti, téměř do nich nepáchnou, třebaže je naplníte těmi nejlepšími objekty a úmysly. Jejich umělá inteligence je mizivá. Je naprosto k ničemu, že máte možnost tak nějak po vzoru Dungeon Keeperu rozšiřovat svoje taneční panství: Do jiné, než úvodní místnosti nikdo nepřijde.
Dalším problémem je fakt, že hra po několika málo minutách (asi dvaceti) začne nudit. Jednoduše pak již není co dělat. Všechno, co lze postavit již máte (není toho mnoho) a další nepotřebujete. Třebaže je při startu hry nápis „Určeno pouze k výuce.“, nejsem si jistý, jestli nás autoři poučují o tom, jak budovat společenský podnik, anebo o smutném poselství , že nakonec je všechno stejně jedno a jde jen o peníze, které po chvíli začnou taky zapáchat nudou. Pravdu mají, to se musí nechat.
Spelunking Club Session je dobrá hra. Vlastně na krátkou chvíli je naprosto skvělá. Potom ale přijdete k nekompromisnímu faktu, že už to dál vlastně ani nemá cenu. Stejně si hru ale vyzkoušejte, zvlášť, pokud holdujete moderní taneční muzice (já jí moc nerozumím). Podezřívám autory, že stejně vytvořili tuhle hru jen proto, aby měli výmluvu, proč dát do svého díla tolik licencované muziky. Ta je to totiž na poměry plných her naprosto boží!
zdroj: www.youtube.com
