Spyman – nenulová šance

Přísně střežená pevnost může budit dojem nedobytnosti. S dostatkem talentu (a loadů) ale není nic nemožné.

spyman_03

Přímočarost je hrubě podceňovaný videoherní koncept. Navzdory tomu, že se stále honíme za sofistikovanými herními koncepty, ve kterých se divoce kříží různé herní žánry a vznikají bizarní kočkopsi, je osvěžující si připomenout, jakou zábavu v sobě některé primitivní herní nápady mohou skrývat. Logická arkáda Spyman z klávesnice japonského vývojáře Ikiki, hratelností vzdáleně připomínající první díl Comandos, je právě jedním takovým přímočarým výstřelkem.

Zhostíte se ovládání anonymního agenta, jehož úkolem je sabotovat přísně střežené zařízení a umístit tam bombu. Žádný motiv, žádné vysvětlování, jediné, na co je nutné se soustředit, je prostý princip – pokud vás obránci odhalí, je do dvou sekund po vás. Vaše palebná síla se totiž rovná nule. K infiltraci komplexu je možné použít pouze nůž a "přísavné přichycovadlo" (v originále grappler). Klíčem k úspěchu je pochopit nástrahy level designéra a správně využít oba nástroje.

V jádru je tedy Spyman logickou hrou. Sice si hodně zaskáčete po plošinkách, ale ty nejtěžší špeky na vás čekají, když je třeba odkrouhnout stráže, které se navzájem chytře kryjí, a když je potřeba překonat soustavy pastí. V této souvislosti rozhodně potěší user-friendly systém hry, která vás za úmrtí nijak nepenalizuje (třeba omezeným počtem životů). Grafika, ačkoliv může na první pohled vypadat jednoduše, je rovněž přehledná jako čistý stůl.

Celá hra jede jako namazaný blesk, a byť by mohla zamrzet absence savepointů, při malé délce se nad touto výtkou dá mávnout rukou. Horší už jsou drobné bugy v pohybu hlavní postavy. Například když tak poskakujete pomocí grappleru nad bazénem kyseliny a netrefíte se další plošinky, vaše postava si nezachová hybný moment a zastaví se ve vzduchu. Co by normálně byla drobná chybka u tohoto typu her trochu zabolí.

Sečteno podtrženo, Spyman není revolucí ani evolucí. Jedná se "pouze" o poctivě odvedenou práci level designéra, která zabaví, ale nenadchne. Na druhou stranu – kéž by více indie vývojářů mělo podobnou dávku umu jako Ikiki.

PS. Video níže je návod, takže pozor na spoilery. Trochu mě překvapilo, že hra jde dohrát za 4 minuty, protože jsem se dostal sotva něco za minutu a trvalo mi to čtvrt hodiny. No není každý den posvícení.