Otáčky mého harddisku ještě nepřestaly rotovat po futuristické variaci Pongu s šíleným názvem Mad Game a už jsem svým pomalým dialupem tahal další hru inspirovanou legendární akční prahrou, tentokrát na motivy veleznámého sci-fi seriálu Star Trek.
Tak jako v onom seriálu i zde jsou hlavními hrdiny vesmírné lodě různých národů. Konkrétně je to jeden zástupce národa Klingonů a druhý s názvem Ami-Enterprise (netuším, jaké myšlenkové pochody přivedly autora na toto zvláštní slovní spojení, nicméně, jak tvrdí, figurovaly tytéž názvy i v prvním dílu hry).
Jednoduché menu, které na vás vykoukne hned po spuštění hry, nabízí jen ta nejnutnější nastavení týkající se samotného hraní - tedy počtu hráčů, max. počet životů každého z hráčů, max. počet dosažitelných bodů, počet tzv. multiballs, případně časového omezení trvání jedné hry. Trochu netradičně nastavení voleb přepínáte číslicemi 1-6, případně na české klávesnici Shift + 1-6. Jakmile máte vše připraveno, můžete odklepnout mezerník a spokojeně se odebrat do druhé, zajímavější části hry.
Ani od ní ale nemůžete čekat žádné zázraky - prostě věrně kopíruje svou stařičkou předlohu a doplňuje ji o pár (nebo spíš mnoho) skvělých nápadů. Jsou jimi například kulaté bonusy, které se posouvají po čtyřech rovnoběžkách vedoucích vertikálně obrazovkou. Povětšinou jsou sice koule prázdné, ale čas od času se v nich objeví velice užitečné nebo naopak smrtelně škodící.
Jejich význam vám velice přehledně prezentuje otáčející se deska v hlavním menu, takže jen zběžně shrnu jejich typy - zrychlování, zpomalování, bonusové body, legrácka jménem "kill yourself" (tedy volně přeloženo "rychlá sebevražda" :-)) a další. Mimoto můžete získat také zbraně, kterými bezpochyby efektivně a efektně eliminujete svého protivníka.
Další vychytávkou Star Trek Pongu je tzv. multiball. Pokud hrajete proti počítačovému oponentovi, tak pro vás v podstatě nemá význam (zapřičiní pouze nenadálý zmatek na herním poli), ale při hře proti lidskému protivníkovi (či šikovnému cvičenému šimpanzovi :-)) dokáže hezky zpestřit soutěživou atmosféru. O co že tedy vlastně jde? Stručně řečeno - po stisknutí klávesy B se krátce po sobě na obrazovku z její prostřední části vyhrne určitý vyšší počet balonů/koulí či jak chcete (jejich počet závisí na nastavení hlavního menu) a cílem obou protihráčů je logicky odpinkávat na opačnou stranu co největší počet těchto nezbedných vesmírných zbloudilců. V praxi to vypadá asi tak, že během přibližně dvaceti sekund vypadnou ze hry všechny "vyplivnuté" koule a skóre obou hráčů se velice strmě zvýší.
Stíhat odrážet velice rychle se pohybující dvojrozměrné kružnice ovšem není žádná legrace ani pokud se jich místo dvaceti prohání ve vesmíru na vašem monitoru jen jedna. Ovládání vesmírného korábu pomocí myšítka nebo joysticku je totiž poměrně nepohodlné a často se stane, že do svého ovladače omylem mírně "drcnete" a naneštěstí také přijdete o bod.
Velkou a snad nejpodstatnější nevýhodou Star Trek Pongu je nutnost ovládat v singleplayeru svou loď joystickem či jiným herním ovladačem. Pro některé hráče totiž zcela jistě bude problém sehnat si i ten nejlevnější joypad či joystick a tudíž pro ně STP zůstane de facto pasé. Bohužel. Na druhou stranu se ale nemusíte rozčilovat nad přecitlivělou myší nebo neohrabanou klávesnicí.
Graficky i zvukově je na tom trekkies Pong velice dobře, snad jen ono jednoduché herní menu by si zasloužilo trochu lepší zpracování; nicméně jednu výtku na konec si neodpustím - už v readme souboru zjistíte, jak nesvědomitě autor ke tvorbě hry přistupoval, a ačkoliv jde bezesporu o kvalitní freewarovku, dost jí uškodila částečná nedotaženost takřka ve všech jejích aspektech (absence tlačítka pro ukončení hry, škaredé obrázky v menu, neúplné readme atd.)
