Starship Troopers 2 Fangame – brouci útočí!

Jednotka se čím dál tím více přibližovala základně. Velitelovi bylo sice podivné, že na obranných postaveních nejsou žádní vojáci, ale mnohem více si všímal podivné černé laviny, která se valila v dálce. Muži vběhli do základny a čekalo je krvavé a smradlavé přivítání. Stěny byly přímo vytapetovány rozplizlými orgány bývalé osádky. Všichni nabili své zbraně, byl čas na jejich poslední bitvu…

Dle dnes již klasického filmu Paula Verhoevena (jež se nechal inspirovat ještě lepší knihou Roberta Henleina) bylo vytvořeno spousta indie her. Jako jednu z posledních (a kvalitních) jmenujme například Starship Trooper. A proč také ne. Vždyť frenetické souboje chabých lidských skořápek proti milionovým stádům přerostlých chrobáků, komárů a jiné nechutné havěti upoutaly snad každého akčně naladěného diváka.

A právě podle nejznámější (a pro mnohé také nejlepší) scény z celého filmu, boje uvnitř základny, byla vytvořena tato jednoduchá střílečka. Princip je jednoduchý. Ovládáte jednoho jediného vojáka, který v rukou třímá obranný kanon. Okolo vás je rozmístěna šestice výbušných barelů a s klepety vstříc se na vás valí nekonečné zástupy brouků. Vaším úkolem je postupně rozstřílet všechny nepřátele a tím ochránit jak sebe, tak barely s benzinem, z nichž vám alespoň jeden musí zbýt. Zápletka jako Brno, hra se ale naštěstí nesnaží nést žádná vnitřní poselství. Zde jde pouze o čistokrevnou akci.

Ovládání je jednoduchoučké, vystačíte si pouze s levým tlačítkem myši, kterým vystřelujete po broucích lasery. Ti se s narůstajícím řadovým číslem levelu zřejmě pochlapili a zhruba tak od třetí úrovně vám bude dělat celkem problémy zasáhnout kličkující hmyz. Grafické zpracování je přímo úměrné velikosti hry, tudíž nic světoborného nelze čekat. Jednoduchá dvoufázová animace nepřátel, vylétávající laser, standardizovaný výbuch barelu a jednotný styl umírání u každého z nezvaných hostů vylezuvších z horní části obrazovky. Veškeré dění se odehrává na digitalizovaném (tudíž neměnném) pozadí ledové pustiny s několika sněhovými přesypy. Body za originalitu v této kategorii tedy zcela jistě uděleny nebudou… Grafika sice neurazí, ale že by se z ní dala udělat hlavní devíza hry, to tedy rozhodně ne.

Lépe je na tom zvuková stránka. Hudba sice není nikterak výjimečná, skoro ji při hraní nevnímáte, ale rozhodně neurazí a nehty si z ní také hryzat nebudete. Trošku se musím pozastavit (a podivit) nad tím, že po sestřelení (hra vám v prvních chvílích bude silně připomínat Missile Command) nebohého výplodu fantazie Jana Karafiáta nenásleduje rozprsknutí slizu na všechny strany, jak by se u slušně vychovaného brouka dalo čekat, nýbrž exploze silně připomínající výbuch bomby. Nebo snad je laser ze kterého střílíte namířen přesně na broučí střívka naditá „výfukovými“ plyny? Kdo ví…
Finální resumé nevyznívá sice pro „hvězdného pěšáka“ příliš příznivě, nedokonalá grafická stránka, jednoduchá hratelnost, nevyvážené zvukové efekty, ale pokud hledáte jednoduchou a na myšlení nenáročnou hříčku, možná stojí za to si vyzkoušet jak dlouho budete vy odolávat náporu fanoušků Brouka Pytlíka.