Další změnou je zvětšení herního pole, u něhož si také nejsem jistá, že přináší příliš velké výhody. Kvůli tomu totiž muselo dojít k rozdělení herní obrazovky na dvě části, mezi kterými je tlustá čára a bohužel se nenapojují. Tedy kráčející vojáček zajde za čáru a chvíli o něm nemáte přehled, což by si správný vojevůdce neměl dovolit. Nabízí se tedy možnost čáru zrušit a udělat z toho jedno dlouhé bojiště, kde ale zase nevidíte přímo na základnu nepřítele a není možné se dopředu připravit na to, jaké jednotky posílá. Vzhledem k tomu, že si hra dělá ambice být strategickým projektem, myslím, že by ji místo zvětšení herní plochy prospělo spíše lepší přehlednost.
A teď něco málo pro ty, kteří koncept neznají a také minuli předešlý díl. Vaším úkolem je udržet základnu v nerozbitém stavu. To znamená držet ekonomiku základny, stejně jako bránit ji před nepřátelskými jednotkami. Jednotky vytváříte ve spodním menu a jsou mezi nimi sběrači (tři typy, které se každý orientují na trochu jiný druh suroviny). Pak jsou zde také bojové jednotky, které jsou pozemní, pozemní strojové a pak také letecké a plně automatické, jako jsou naváděné střely. Samozřejmě čím silnější a lepší zbraň, tím větší pořizovací náklady.
Hra se dělí do několika částí, z nichž by každý poctivý hráč měl začít kampaní. Jednoduchá mapa, kde postupujete pěkně ostrůvek po ostrůvku a přišlo mi, že s docela prudce se ztěžující obtížností. První level mi totiž přišel možná až příliš zdlouhavý a marně jsem hledala tlačítko pro zrychlení času. Pokud vás to opravdu bude nudit, je možné zvolit samostatnou bitvu nebo válku, kde se dá i nastavit obtížnost počítačového oponenta. Celkově Stick Battles od původního dílu ušli poměrně velký krok kupředu, bohužel ale několik pokroků nebylo z mého pohledu úplně nejrozumnějších a tak ve výsledku zůstává hodnocení přibližně stejné.