Zima v naší malé zemičce je už dávno za námi, tedy alespoň co se týče možnosti využít sněhové nadílky pro zdokonalování se v zimních sportech, kabáty jsou uloženy v šatnících a tisíce mladých, ale i starších lidí, netrpělivě čeká na zimu novou. Důvod je jasný: vytáhnou svoje náčiní a vydají se na svahy nabírat nové zkušenosti s jízdou na lyžích či na snowboardu.
Stoked Rider je bláznivá hra, odehrávající se na sněhu. Vaším úkolem je jezdit na snowboardu a v závislosti na módu, který si při startu hry zvolíte, plnit předem stanovené a bohužel značně stereotypní úkoly. Módy jsou k dispozici tři, přičemž první z nich je nehratelný, neboť představuje takový menší tutorial ke hře. V něm je vám postupně představena technika jízdy a také krátce nastíněna problematika skákání a tvorby nejrůznější parádiček.
Druhý a pravděpodobně nejhratelnější mód - Freeride, se vyznačuje několika důležitými vlastnostmi. Především není omezen časově a je pouze na vás, jak dlouho jej budete hrát. V tomto módu máte za úkol posbírat co nejvíce stejně vypadajících ikon Flow, přičemž za každých deset kousků poskočíte do další úrovně. Tím se vám otevře nový kus krajiny, ve které můžete dovádět a skotačit, ale především získáte přístup k dalším ikonkám, čímž se opět můžete po nasbírání deseti kousků přesunout do další úrovně…
Třetí mód je pojmenovaný jako Competition a cílem není nic jiného, než v určitém časovém omezení posbírat co nejvíce bodů. Ty můžete získat dvěma způsoby: sbíráním ikon Flow a předvedením nějakého triku. K tomuto účelu jsou všude kolem rozmístěny nejen přírodou vytvořené, ale i umělé skokánky, které nejsou určeny k ničemu jinému, než právě k odstartování vašeho skóre do magických výšin.
Oba módy mají společnou jednu věc: zbytky stromků, které se válejí všude kolem. Zní to jako blbost, ale do důsledku jsou tyto stromky velmi důležité. Po sražení, respektive najetí do pěti z nich, získáte časově omezený bonus v podobě dvakrát rychlejší jízdy a tudíž toho ve stejném časovém okamžiku můžete stihnout mnohem více. Bohužel na pomalejších počítačích je tento bonus nevyužitelný v plné míře, hra se totiž začne cukat a stává se nehratelnou.
I na tuto věc – rychlost hry - však autoři mysleli, a proto na vás vždy před spuštěním hry čeká okno, kde si vyberete rozlišení a hloubku barev, ve které chcete hru spustit. A že 
je opravdu z čeho vybírat, za to vám ručím. Na výběr je snad každé známé rozlišení a stejně tak i hloubka barev – od 320x240x16 až po astronomických 1600x1200x32.
Zvukové schéma hry je klasicky průměrné.. Zelený mužíček občas vydává prapodivné zvuky a na pozadí hraje jinak skvělá punková hudba. Zvukům a hudbě ve hře není co vytknout, snad jen po čase velký stereotyp, což je ovšem problém většiny freewarových titulů.
Celkový dojem z hry je veskrze kladný. Menší nevýhody spatřuji pouze v nutnosti 3D grafického akcelerátoru a nainstalovaného DirectX ve verzi 7.0 a také v občas špatně vypočítané výsledné zobrazované scéně a ulítávání několika objektů mimo své pole působení. I přes těchto pár nedostatků nemohu hru nic než doporučit a to i pro anti-snowborďácké publikum.
