Skládání je odjakživa oblíbenou zábavou všech lidských bytostí. Ve starověkém Egyptě měli slabost pro skládání obřích opracovaných kvádrů - vznikly pyramidy, komunistům se zase zalíbilo kombinování panelů a voilá Česko se dnes může pyšnit tisíci panelových domů. Dnes už si sice stavitelé na megalomanství nepotrpí, ale skládání se opět vrací - tentokrát jako oblíbená kratochvíle v podobě nesmrtelných puzzle. Jenže - sestavování pětiset dílů potištěných kyčovitým obrázkem časem omrzí a co pak? Odpověd je nasnadě - stáhněte si freewarovku Stonez!
Od klasických puzzle jak je znáte (alespoň z televize, když už nic) je k základnímu hybnému principu téhle logické hříčky jen malý krůček. Dalo by se ji totiž v podstatě přirovnat k puzzle bez rozlišení skládaného obrázku. Bez potisku umožňujícího celou tu legraci mírně zjednodušit a naopak s inovací v podobě nestejnorodých hran vyplňované plochy (zavinutý had, těleso podobné kosočtverci apod.). Nejde tu samozřejmě o skládání stovek či dokonce tisíců kousků - to už by tvůrci po našich mozkovnách vyžadovali trochu příliš - ale i přesto vás Stonez leckdy nemile potrápí.
Na rozjezd a seznámení se základy hry je dobré začít jakousi "kampaní", v níž jde stoupající obtížnost ruku v ruce s rostoucím číslem indikujícím pořadí daného levelu. Začít můžete dle libosti úrovní jedna až čtyři, ale další (a logicky i pokročilejší) jsou vám odtajněny až ve chvíli, kdy protancujete onu nejtěžší základní. Většina těchto map je přizpůsobena myšlence přiměřeně rychlého vstupu hráče do hry a tak se jen velmi neochotně oddává mozek více namáhajícím logickým oříškům.
V druhé a zároveň poslední kategorii levelů najdete řadu samostatných úrovní, které tvůrce do hry přidal především kvůli jejich pestrosti a zajímavosti. Řada z nich sestává z velké prázdné plochy (zpravidla nijak zapeklitě tvarované) doplněné spoustou netradičních hracích kamenů, což hru do jisté míry atraktivňuje, protože důraz na znalosti práce s kombinacemi je (převlečený za vliv na hratelnost) ve výsledném dojmu hodně znát. Nepopírám však, že někoho podobný přístup spíš odradí - nicméně i takový člověk by si měl uvědomit, že to, co hraje, je logická hra a nikoli řadová arkáda.
Pro mnohé fandy mutací Tetrisu, kteří by (čistě teoreticky vzato) mohli v Stonez vidět další modifikaci své čtverečkoidní modly, bude pravděpodobně velkým nezvykem možnost kameny snadno rotovat a otáčet a tím přizpůsobovat jejich tvar vlastním potřebám (pro ty, kteří budou zprvu zmateně dumat, než se nakonec podvolí a navštíví menu Hilfe, zmíním, že pro měnění tvaru kamenů je na klávesnici vyhrazena čtveřice šipek). Do pole umísteného uprostřed obrazovky se kameny vkládají po jednom a jakmile jsou na místě, nelze je vrátit zpět do zásobníků (nikomu však nevadí, když jimi ještě dodatečně v rámci tělesa pohnete). V praxi tato podmínka představuje jistý nárůst obtížnosti, protože (ad absurdum) díky jedné špatně položené kombinaci kamenů přijde vaše několika(desítek)minutová práce vniveč.
Technickým zpracováním patří Stonez do hrdého podprůměru, ale de facto se nemá za co stydět, protože v tomto případě jsou grafika a zvuky asi tak důležité, jako v MS Wordu podpora 3D akcelerátorů. Takřka kriticky důležitým faktorem je ale pro Stonez hratelnost a především opatrná vyváženost obtížnosti. Často se totiž stává (a já předesílám, že freewarovka Stonez se tomuto neduhu vyhnula), že autoři schopnosti hráčů trochu přecení a hra se stává spíš žhavým adeptem na zařazení do přijímacího řízení Mensy než odpočinkovým dílkem, které zábavnou formou zaměstnává vaši šedou kůru mozkovou. Mimochodem - troufám si říct, že i intelektuálové z Mensy by si ve Stonez našli něco málo pro sebe (třebaže by jim dohrání průměrného levelu asi netrvalo tak dlouho jako nám, nevyvoleným :-)).
