Stratus – útěk z oblohy

Díky nezávislé soutěži v žánru „útěkářských her“ máme dnes co dočinění s originální steampunkovou jednohubkou.

Stratus

Probuzení v tratolišti krve nikdy nevěstí nic dobrého. Zvláště, když jste ve vzdušném plavidle a po krku vám jde celá nepřátelská flotila. Jak uniknout z podobné šlamastiky si můžete vyzkoušet ve Stratusu, snad nejoriginálnějším příspěvku do nezávislé soutěže her zaměřených na téma útěku. Stratus přitom vykazuje hned několik podstatných kvalit. Jednak připomíná, jak originalita vítězí nad délkou herní doby, druhak upomíná na kouzlo němého vyprávění.

Pouhá jediná kratičká mise. Cíl? Utéct. Primitivní několikaminutový cíl si nejlépe vychutnáte bez jakýchkoliv vodítek, nechcete-li si zkazit zážitek, doporučuji jít stahovat. Pro vás ostatní – Stratus ve svých několika minutách kombinuje kombinační hratelnost adventur s logickým rychlíkem a dojde i na akční intermezzo.

Stratus

Stratus

Poutavý zážitek začne už po probuzení hlavní postavy. Hra totiž neposkytuje žádné vodítko a je na hráči, aby si odvodil, že pokud je pod ním kaluž krve a na obrazovce lpí ikonka obvazu, bude na místě najít stanici lékárničku. Když se po opravení kormidla otevřou dveře na palubu vzducholetu, zase tím poskytne vodítko „Jdi ven a dívej se“. Leckterý komentár hry na webu IndieGames si stěžoval na absenci explicitního děje. Právě němé vyprávění bez vodítek je ale předností hry. Dovoluje totiž použít svou vlastní fantazii a dává tak políček kritikům, kteří si u vizuálních médií jako jsou hry či film stěžují právě na zadupávání představivosti.

Přitom ačkoliv Stratus používá moderní postup žánrového mixu a jednohubkové hratelnosti – před dvaceti lety by podobná hra trvala minimálně deset hodin – odkazuje svou grafikou právě na současnou nezávislou retro vlnu. Masivní pixely, tolik propagované Minecraftem, najdete i zde. A nic hře neubírají na poutavosti ani kvalitách, spíše naopak.

Stratus

Stratus

Samozřejmě, leckomu nebude sedět minimální herní doba. Avšak vytýkat hrám krátkou herní dobu přestalo být populární nejpozději po vydání čtvrtého dílu Call of Duty. Jak totiž praví klasik, na délce přece nezáleží. A platí to dvojnásob u her nezávislých. Videohry se úspěšně přerozují z epicky dlouhých traktátů v krátké leč pozoruhodné „zážitky“. A to je devíza obzvláště ocenitelná v dnešní uspěchané době.