Freeware akční hry většinou trpí podobným neduhem – slabý případně dosti odfláknutý příběh, který odprezentují v maximálně několika sekundách statického intra, načež se rozhostí pravá akční bouře, během níž si na příběh nevzpomene již opravdu nikdo. Sub-Zero Conditions 2: Power in numbers je na tom ovšem trochu jinak. Na začátku vás čeká poměrně dynamické a zajímavé intro, na které zůstanete se zalíbením koukat. Hra totiž vypráví příběh jistého člověka, který se aktuálně nachází připoután na lůžku na jednotce intenzivní péče. Místy se probouzí, aby následně opět upadl do hlubokého spánku a ve snu si připomenul něco málo z toho, čím v poslední době prošel a co vlastně způsobilo, že právě leží tam, kde leží. Příběh, který se k tomu váže pak není vůbec jednoduchý, zahrnuje do značné míry planetu Mars, tajemný rychlovlak a skupinku jakýchsi ozbrojených agentů, kteří jdou po jeho krku. 
Tyto aktuálně dvě části jeho života (přítomnost v nemocnici a minulost na cizí planetě jakožto horník) se budou prolínat také v herní části. V jednu chvíli tedy budete pobíhat po izometricky snímaném herním světě a snažit se vypořádat s protivníky, jindy se na několik málo vteřin přesunete do nemocnice, abyste ztropili pěkně krvavé pozdvižení a zase se vrátili do bezvědomí a pokračovali tam, kde jste skončili.
Co jsem si na Sub-Zero Conditions 2: Power in numbers vedle střídajících se prostředí 
pochvalovala, to je celkový design místností. Ten se totiž neustále mění. Zatímco v jednu chvíli prohlížíte kanceláře plné podivných zombíků, následně již pobíháte po zasněžených exteriérech, kde se sem tam dokonce objeví i nějaká ta vánice. Jak venkovní tak i vnitřní oblasti zkrátka autoři skvěle propracovali a probírat se jimi je jedna radost.
Vzhledem k tomu, že jde o akční hru, není možné opomenout probrat zbraně. Ty budete sbírat ze země, stejně jako nábojnice, jichž nebude zrovna nejvíc a tak je třeba střílet obezřetně, dobře mířit a šetřit projektily. Jinak se ale setkáte s mnoha druhy zbraní, jako je samopal, tak třeba i silnější brokovnice. Jako zápor bych ale uvedla úvodní jízdu na sněžném skútru, jež byla příjemným zpestřením, ale velkým chaosem. Ovládání totiž nebylo zrovna nejlépe vyladěno a nejhorší je asi kolize s okolím, která mě téměř vždy připravila o několik částí zdraví, vzhledem k tomu, že mě stihli dohnat mí protivníci do chvíle, než jsem se ze zmatení vymotala.
