O to víc mě zarazilo, že Bash Bro’s Ultimate vlastně není klasickou „mariovkou“. Žádná sojitá singleplqayer kampaň, jež by byla základním kamenem hry se zde totiž nekoná. Místo toho byla nahrazena dvěma podobnými módy, které uspokojí především ty, kdo mají po ruce bráchu či jiného herně laděného kamaráda a je ochoten s nimi vyzkoušet hru ve dvou hráčích na jednom PC. K tomu je totiž zcela uzpůsoben jeden mód, jímž jsou jednoduše souboje. Ty začínají výběrem postavičky z Mariova světa (tedy nechybí jeho častý spolupracovník Luigi ap.), abyste si následně vybrali z poměrně širokých možností co se herního prostředí týče. A tak můžete zavítat jak do klasických lokací, tak i třeba andělského města a bojovat pohybujíc se po nadýchaných obláčcích.
Alespoň po mě daleko zajímavější ale byl mód minihry. Ačkoliv ve mě zpočátku vzbuzoval dojem, že půjde jen o krátké „blbovinky“ po několika málo chvílích hraní se z nich vyklubal téměř ekvivalent staré dobré kampaně snad jen s tím rozdílem, že se tentokráte dostáváte do podstatně kratších úseků, což ale na druhou stranu znamená větší pravděpodobnost, že hru dotáhnete do úplného konce. Invence autorů ale naštěstí neskončila u kopírování samotného základu a tak do mini hříček začlenili i několik méně typických věciček jako je třeba procházení bludištěm či speciální minihry, určené pro dva hráče. Ty jsou pevně zařazeny v seznamu a vzhledem k tomu, že se vám další minihra odemkne až po dohrání předchozí, poměrně zamrzí fakt, že třeba u sebe aktuálně nemáte k dispozici druhého hráče.
Po grafické stránce nelze Super Bash Bro’s Ultimate téměř nic vytknout. Přichází totiž se zajímavým konceptem, který zabaví jak ty libující si ve hře zcela osamoceni, tak i ty, dávající přednost multiplayeru. A to vše v klasicky „mariovské“ grafice s přítomností roztomilých želviček a dalších detailů, které pozná každý, kdo kdy měl čest s originálem či nějakou předělávkou.