Že by se tu objevila další konverze Pac-Mana, který údajně vznikl inspirací z kousku pizzy? Ano, je to přesně tak a tentokrát se toho podujal tým Graficom. Popravdě řečeno, je to už asi dvacátá konverze, kterou budu hrát. (V době, kdy tohle čtete, už jsem si to samozřejmě zahrál. :-)) Jsem zvědav, jestli přinese něco nového, alespoň nějaký inovativní prvek. No, uvidíme. Začíná pitva Pac-Mana podvacáté.
Začneme logem firmy, které je k vidění na začátku... je modré... hezké... po stranách pestrobarevné. Je zkrátka vidět, že se tým autorů jmenuje správně a zaslouženě, ale kvůli logu tu pochopitelně nejsme.
Úvodní animace je zajímavá, člověk neznalý nebo člověk hry vůbec nehrající (například moje milovaná maminka) se z ní velice snadno naučí, jak Pac-Mana hrát. Už by ale bylo pomalu na čase, dostat se k samotné hře. Hra se spustila ve windowsovském okně, což je uživatelsky příjemné, malé mínus tu ovšem je - okno nelze maximalizovat.
Uvedení do první úrovně trvá trochu déle, což mě dpcela štve, ale trpělivosti mám naštěstí dost. Zato se mi dostává informace, kolik bodů dostanu za jedno sebrané jablíčko. (Bez toho jsem schopen se obejít, já už chci hrááááát.)
Po patnácti sekundách se konečně dostávám k prvnímu bludišti, počítač se připravuje systémem READY? GO! (To už je druhé zdržování, že si půjdeš milý kompjůtre sednout na dvě 
minuty na trestnou lavici! :-D) Aspoň mám chvíli čas se porozhlédnout. Objektem sběru jsou tedy jablka, dále jsou tu zámky, klíče (inovativní prvek je vážně blizoučko), počítadlo highscore (důkaz, že bez té vstupní informace se lze bez obtíží a s grácií obejít) a klasické “pecičky“, se kterými můžete ničit duchy, zde ve dvou variantách, zelené a žluté. Zelená zoůsobí, že se duchové zmenší a nemůžete je sežrat, ale můžete sžírat zámky. Žlutá zase zařídí, že můžete žrát duchy. Super je, že po sebrání určitého druhu pecičky naběhne proužek, který se zkracuje, takže máte představu o tom, jak dlouho můžete bezstarostně útočit. To, co jsem zde vyjmenoval, se dozvíte v úvodní animaci, pokud ji jako zbrklíci a nedočkavci kliknutím nepřeskočíte, že?
Počítač se konečně dostal ke GO!, a mnou ovládaný Pac-Man se dává do velmi svižného pohybu. Duchové ovšem rozhodně nezůstávají pozadu. Dávám se do sbírání klíčů, zámky skutečně ubývají a otvírají mi cestu k pecičkám. (Milí duchové, třeste se! :-D) Rychlost je zřejmě na můj první pokus příliš silné kafíčko, a mé tři životy jsou tak zakrátko v prachu. Nastává pokus číslo dvě. Nyní již jsem si na rychlost zvykl a postupuji do druhé úrovně. To potěší.
Ve druhé úrovni mám sbírat banány, za které dostanu dvojnásobný počet bodů. Ve hře zřejmě budou všechny potraviny, tvůrci asi mají velmi kladný vztah k jídlu. A kde ne, že?
S druhou úrovní jsem skončil velmi brzy a mám možnost podruhé studovat highscore (ovšem poprvé, co ho prohlížím). Všechny výsledky drží celkem pochopitelně Graficom. Rozmezí (od nejhorších pozic) je 10000 až 30000 bodů. Já udělal něco přes 2000, což jasně ukazuje, že 
budu muset trénovat. V Graficomu zřejmě spolupracují s dobrými betatestery.
Co mě zaujalo na Super Eat And Run nejvíc jsou některé aspekty grafiky. Ta vypadá hodně 16bitově, ale samozřejmě o dost lépe. Pac-Man dostal novou líbivou oranžovou vizáž (pro změnu pomeranč, tedy konečně překonán stereotyp žluté!). Hra je také docela dobře ozvučena, nejvíc se mi líbil sampl k sebrání klíče, ale ostatní efekty rovněž nejsou k zahození a ke standartnímu ozvučení se hodí.
Celkové shrnutí: pokud sbíráte Pac-Man klony, je to gameska pro vás. Nuda to není a určitý inovativní prvek v podobě klíčů a zámků by tu byl také. Jako oddechovka mi to připadá přímo geniální. Pro normálního hráče, který již dohrál všechny ostatní klony, je to další výzva, u níž se pobavíte. Rozhodně stojí za zahrání.
