Super Fighter - bojovky hlásí comeback

Dnes si opět můžeme společně vzpomenout na dobu staších videoher (pokolikáté už?), a pořádně si s mrštnými a svalnatými postavami zabojovat ve 2D arénách. Ano, já vím, nostalgie ve freewarovkách přibývá, ale jistě to málokomu vadí. Pokud si chcete zavzpomínat na doby například legendárního Street Fightera, jste vřele zváni k četbě jedné z dnešních dvou recenzí.

Hry, slangově nazývané mlátičky - ještě před několika lety jste je mohli potkat na každém kroku, v každé druhé herně a na úplně všech herních platformách, PCčka nevyjímaje. Nu, jen si vzpomeňte na své dětství. Naše klávesnice v té ovládaly výtvory typu Street Fighter, Mortal Kombat, Virtual Fighter (ten se kolem mne sice jen tak mihl, ale také stojí za zmínku) a mohli jsme celé víkendové večery sedět až do ztuhnutí nohou s otlučenými bříšky nebohých prstů, hlavně abychom s našimi oblíbenými hrdiny dokázali namačkat všechna jejich komba. A dnešní situace? Počkejte, já si zkusím vybavit, kdy jsem hrál nějakou mlátičku naposledy (kromě dnešní recenze, samozřejmě). Myslím, že to bylo demo Tekkena 3 na Playstationu tak před rokem. To je dost dlouhá doba, a už se mi po nich dost stýskalo. Až do včerejšího večera, kdy jsem našel Super Fightera. Zaujal mě natolik, že jsem se rozhodl napsat o něm tento článek.

Super Fighter je předělávkou stejnojmenné hry z roku 1993. On by byl docela zázrak, kdyby se objevila nějaká původní bojovka, že? Je to remake nadmíru povedený (jiné na našem serveru ani nehledejte :-)) a je radost jej hrát.

ROUND 1 - Co v SF najdete? - FIGHT!

Především tři víceméně klasické herní módy. Prvním je Story Mode. To je takový mód, ve kterém si určíte svou postavu, se kterou procházíte celou hrou. Počítač vám sám určí soupeře a pak se začne před vámi odvíjet pro každou postavu odlišný příběh. Remake verze ovšem žádný neobsahuje, příběhy jsou pouze ve verzi originální. Mód ovšem můžete hrát jako jakýsi turnaj (to je jen moje rada, abyste si ho, milí čtenáři, měli chuť zahrát, o čemž stejně nepochybuji). Druhým v pořadí je 1P vs. COM - můžete si vybrat postavu i soupeře. To je obzvláště vhodné pro počáteční trénink.Posledním je hra dvou hráčů. Tu jsem k mé lítosti nevyzkoušel, jelikož nebyla k dispozici jedna důležitá věc, a tou je samozřejmě druhý hráč. Jsou zde také tři stupně obtížnosti.

Super Fighter obsahuje osm bojovníků + další tři skryté (a věřte mi, že to jsou opravdu prapodivné osůbky), což je počet opravdu dostačující. Máte tak mnoho prostoru se vyřádit. Ke skrytým bojovníkům se dostanete za odměnu po dohrání hry za kteroukoli z postav.

Je večer, no spíše už velmi hluboká noc. Naštěstí mě žádné okolnosti nenutí jít do postele, a tak dotahávám z internetu poslední kilobity SF, odpojuji se a jdu, hnán velkou zvědavostí, prozkoumávat 11 MB velký adresář, jež se mi po náležitém rozbalení vytvořil. Je tu mnoho spouštěcích souborů. Pro mnohé uživatele je jistě příjemné možnost spustit SF jak pod starým dobrým DOSem, ale i pod standartními Windows. Verze pro DOS se mi ovšem nespustila korektně, takže s ní jsem na pochybách. Windowsovská je v pořádku. V souboru config si nastavíte požadované rozlišení (pohybuje se v nižších kategoriích), ovládací klávesy a zda chcete používat joystick či nikoliv.

Když jsem měl vše nastaveno podle svého gusta, dal jsem se do hraní. Na první pohled mě zaujal bojovník Onimaln, což je míšenec mezi skřetem, Quasimodem, Freddy Kruggerem a zombie s dřevěnou nohou. Vypadá tedy podobně jako já (bez toho Freddyho a zombie)! :-D Padli jsme si do oka a společně zásluhou skřetových komb turnaj vyhráli. Mám úplně otlučená bříška prstů.

Byli mi zpřístupněni zmiňovaní skrytí bojovníci. Jeden z nich je indián a umí vyčarovat nádherné ohnivé koule. Jiný je zase zápasníkem sumo, ovšem jako by z oka vypadl oblíbenému GOROvi z Mortal Kombatu. (Třeba je to jeho mladší bráška! :-))

ROUND 2 - Grafika, zvuky a jako bonus web hry - FIGHT!

Grafika vypadá hodně 16bitově, což mi nadmíru vyhovovalo, k dobré klasice se přece hodí. Před začátkem zápasu si dokonce můžete vybrat prostředí, v němž se bude zápas konat (některá jsou opravdu moc pěkná a dokonce uklidňují). Každé z nich má svou vlastní agresivní elektronickou hudbu typickou pro tento druh her.

A jako lahůdka: remake má velmi zajímavý web, na němž se kupříkladu dozvíte konce příběhů některých charakterů, nebo si můžete stáhnout šetřič obrazovky.

Ještě poslední údery... ano vypadá to, že jsem souboj nad touto recenzí vyhrál a podařilo se mi jí úspěšně dopsat. Jsem vítěz. Tak se ke mně přidejte!