Legendární král arkád Mario, jehož otcem je společnost Nintendo, se objevuje ve stovkách klonů a pro mnoho tvůrců je to druhá hra po Tetrisu, do jejíhož vývoje se pustí. To se podepsalo částečně na zdraví našeho hrdiny, jenž se může zdát jako téma poněkud vyšumělý. Druhým problémem je, že drtivá většina klonů je na štíru s duševním vlastnictvím Nintenda. Přesto se mi po delší době dostala do rukou předělávka, jež vrací známému instalatérovi lesk a slávu. Autor se s ním zúčastnil retro soutěže pořádané skupinou sdruženou kolem vývojářského nástroje Dark Basic a oproti ostatním hrám se liší již na první pohled: je totiž vyveden ve třech rozměrech.
Většina 3D her v Dark Basicu mě zklamala, protože engine v mnoha titulech nestíhal a hra se sekala nebo postavy v pohybu připomínaly spíše opilce. V Super Kario se však podobné neduhy neobjevují a grafika je nadmíru povedená. Levely jsou rozmanité, hlavní akce se sice odehrává na povrchu, ale Mário zde plně dostojí svých instalatérských zkušeností a pro hráče jsou připraveny paralelní kola, do nichž se dostává skrze trubky. Jejich procházení je nutné k odemknutí dalších levelů.
Základ plošinek tvoří hromady kostek, z nichž mnohé ukrývají různé bonusy. Jedním z nejčastějších je zvětšení Mária, který pak má možnost hlavou prorážet kostky. I přesto, že své nepřátele nejčastěji ničíte klasickým způsobem – skočením na tělo, najdete zde i bonus, jenž vám umožní střelbu či poskytne ochranný štít. Nepřátelé jsou tak variabilní, že vám nabízí hned několik dalších způsobů boje. Kupříkladu skok na želvu ji donutí přestat chodit a druhým skokem její krunýř uvedete do pohybu a on pak slouží jako kuželková koule a sráží ostatní.
Ve všech kolech vás tlačí časový limit a mnohdy si zanadáváte na absenci záchytných bodů, což je jeden z nedostatků. Přísný limit vám ale zaručuje, že při opakovaném hraní využijete trochu jiného přístupu a hra je tak zábavnější. Sesbírat všechny penízky, zničit do jednoho soupeře a projít všechna scenária už vyžaduje nějaký ten trénink.
Grafická stránka hry je nadmíru povedená, postavičky jsou roztomilé a detailní a většinu akcí doprovází částicové efekty. Přechod do 3D se zdařil a navíc využívá mnoha vychytávek, jako třeba zmiňovaného zvětšování a zmenšování hrdiny. Přitom jde vlastně stále o dvourozměrné zpracování, neboť hrdina mimo natáčení nemá možnost pohybu do stran. Jenom nechápu, proč jsou tak odfláknuty nahrávací scény, které tvoří jeden ošklivý pidinápis.
Autor byl tak ohleduplný, že nejen poupravil jméno hry, ale sprostě sakumprásk nevykradl hudbu z originálu. Neméně zavrženíhodným způsobem by bylo použití elektronické a metalové hudby. Nic takového však v tomto klonu nenajdete, autor vytvořil remaky staré máriovské hudba, která sem hezky zapadá. Super Kario je hra, kterou by neměl žádný příznivce arkád minout.
- neděle 3. dubna 2005
