Super Mario: Final - návrat instalatéra
Před časem zde vyšla skvělá hra Legendary Sonichaos, což byla úžasně věrná a přitom zcela nová verze ježka Sonica. Když jsem poprvé zjistil, že něco podobného existuje s dalším gigantem klasických arkád Super Mariem, neváhal jsem a pln nadšení jsem se vrhl do stahování ZIP archivu se slibným názvem Super Mario: Final a dal se hned do jejího detailního prozkoumávání.
Příběh jsem ve hře žádný nenašel, ale myslím si, že to bude jako vždy: zachránit princeznu, jako je tomu u valné většiny částí mariovské série od Nintenda . V tom mu budou samozřejmě bránit spousty nepřátel nerozpoznatelných druhů typu "nějaký červený pták", "něco jako duch", a samozřejmě finální bossové.
Tím se dostávám k hodnocení grafiky, které bych s vaším laskavým dovolením rád spojil s hodnocením obtížnosti. Ptáte se proč? Za malou chvíli se to dozvíte.
Hru bych graficky stylově přirovnal k dílku Super Mario Land 2: Six Golden Coins, které jsem měl možnost hrát na mém stařičkém GameBoyi se zelenočerným displejem v době, kdy takové mašinky jako GameBoy Color či Advanced byly velmi vzdálenou budoucností. (Mimochodem jde o vůbec první hru, kterou jsem dohrál až do konce.) Grafika se mi tedy velmi líbí, až na problém, který z ní dělá jednu z nejhorších vlastností hry. Je příliš miniaturní!! (Fullscreen vůbec nezkoušejte, velikost zůstává stejná.) Od toho se bohužel odvíjí trochu vyšší obtížnost hry. Na kostičky se skoro nedá skočit, což znamená, že si budete muset dávat zatracený pozor, jak moc mačkáte klávesy. I přesto je každý level, kam jsem se dostal, po delším tréninku a špetce trpělivosti v pohodě dohratelný. Úrovně totiž nejsou vůbec dlouhé, v každé z nich stačí dostat se za praporek. Obtížnější to může být jen proto, že Save a Load ve hře bohužel (někdo by řekl spíš bohudík - by editor :-) nejsou. Co se týče bitev s finálními bossy, tak ty jsou opět tak neskonale primitivní, že si je vůbec nestačíte vychutnat. Díky miniaturizaci jsem měl také problémy zjistit, kdo je vlastně nyní můj nepřítel. (Je to pták? Je to letadlo? Je to Mario! :-D) Naopak jsem ocenil, že Mario již nemusí na nepřátele skočit, ale jednoduše je odrovná červenou kuličkou (Ctrl) a přeskočí je Shiftem.
Hudební stránka je dobrá, nejspíše kvůli podobnosti s klasickým Mariem, ale jedná se vesměs o docela kvalitní MIDI. A jak bych to zhodnotil celkově? I přes zvýšenou obtížnost je to velká zábava, u které strávíte mnoho času (jako já), jen by to chtělo ještě trochu lépe zpracovat, aby se to dalo označit za skutečně "finální" verzi.
Mariovi zdar!
The Last of Humans představuje: Nejhlasitější zombie v historii
Nemrtví v této akci jsou asi tak rychlí, jako zabržděný parní válec. Ale to této „hororové“ hře...
Smrt v REZ PLS není pro dvě kouzelnická nemehla překážkou
V této velice pěkné, ale technicky nedokonalé plošinovce vám nepomůže ukládání pozice, ale síla...
Crypt Worlds jsou ukázkou designérského génia a šílenství
Dohrání málokteré hry ve vás zanechá takovou duševní a mentální prázdnotu. A málokterá hra je tak...
King‘s Comfort, aneb, co dělá Norman Bates během dlouhých nocí
Zdánlivě liduprázdný motel je skvělé dějiště tradiční „vyvražďovačky“. Tohohle maniaka není tak...
Referent/ka odboru výstavby a územního rozhodování
Městská část Praha 18
Praha
nabízený plat:
30 000 - 40 000 Kč