Super Mario XP - důstojný nástupce od Nintenda

Další z řady Mariů opět útočí na vaše hráčské choutky. Máte-li chuť si připomenout evergreen mezi hrami, jistě nemůžete opomenout tento titul, který je nástupcem původního Maria.

Mario sem, Mario tam, Mario všude kam se podívám. Asi tak vypadá ve skutečnosti obsah spousty internetových archivů, ze kterých čerpám hry k recenzím. Mezi tou spoustou her byl právě i SuperMarioXP. Nebyl tam sám, okolo něj se to hemžilo spoustou jiných, naoko stejných Mariů, a každý z nich jistě toužil po tom, abych sáhl právě po něm. Jenže má volba padla na hru SuperMarioXP. Po stažení jsem byl velmi udiven. Jak totiž hned na první obrazovce hry zjistíte, hru vyrobila v roce 2001 firma Nintendo, která stála za zrodem prvního Maria vůbec. Nejedná se proto o žádného bratrance ani synovce - jedná se o přímé pokračování větve po meči, což mě velmi těší.

Aby další titul série předčil ve svých vlastnostech titul předchozí, musí nabídnout něco více. A tak tedy i SuperMarioXP musel nabídnout hráčům více, než titul předchozí. Ačkoliv příběh hry zůstává stejný (Mario se musí probojovat do hradu, aby zachránil princeznu), cestou jej čeká mnohem více nepříjemností, než byste čekali. Abych to zde vše popsal, nebo se o to alespoň pokusil, musím to vzít pěkně po pořádku.

Hra se dělí na čtyři části, jako je tomu téměř vždy. Cestou vás čekají různé nestvůry, které vás chtějí usmrtit. A zde přichází první rozdíl - váš život je reprezentován deseti dílky. Ty mizí, či se doplňují dle situace. Střetnete -li se s nepřítelem, o nějaký ten dílek přijdete, to samé platí i při snězení fialové houbičky. Naopak sníte-li houbičku červenou, nějaký ten dílek na ukazateli přibude. Se stvůrami se můžete utkat a vyjít z toho beze ztrát, pokud na něj skočíte shora. Ne vždy to jde, a tak zajisté oceníte možnost střelby, která se vám odemkne poté, co seberete kytičku. Nachází se zde však možnost i lepších střel, které představují jakési bodce, které můžete házet pouze v obloucích - má to své výhody i nevýhody.

Hra samotná obsahuje spoustu inovací, kromě okřídlených želviček se zde můžete setkat i s masožravými květinami, které jsou mnohem více nebezpečné, už z důvodu svojí rychlosti, avšak dokážou růst i ze shora dolů, což je přinejmenším nepříjemné. Navíc na konci každé stáže naleznete megamonster, které musíte zničit. Ne vždy je to tak jednoduché, jak se to zdá být.

Po grafické stránce nelze hru žádným způsobem vyzdvihovat. Už z důvodu, že hra pracuje v rozlišení 320×240. Nedisponujeme tudíž žádným zázrakem, co se zvuků týče, taktéž, stejně jako grafiku, je lze nazvat retro. Jestli to byl záměr, budiž. Hře se daří vypadat mnohem starší, než ve skutečnosti je.

Než se vrhnu na závěrečné hodnocení, musím ještě zmínit to, že hra se spouští v okně. Abyste kvůli malému okénku nemuseli měnit rozlišení, raději editujte soubor config.ini a u položky fullsc změňte nulu na jedničku. Za další jistě oceníte možnost začít od nejvyšší dosažené stáže - jakýsi save. Teď už ale k onomu závěrečnému hodnocení. Hra se mi zdá vcelku jako povedená i když po audiovizuální stránce nedosahuje žádných extrémních kvalit. Zkrátka a jednoduše mi připomíná starého dobrého Maria, a přišla mi docela i chytlavá. Proto jí hodnotím 7 body.