Po prvním spuštění Super Trentyguy jsem projekt automaticky odsoudila jako další klon Pacmana, přičemž v této myšlence mě hra udržela i několik málo prvních herních vteřin. Nakonec se ale přeci jen z tohoto Gamemaker projektu vyklubala příjemná arkáda s vlastním poměrně originálním zaměřením. Významné plusové bodíky hra nasbírala také za přítomnost jakési příběhové linie, kterou by za normálních okolností mohli tvůrci bez sebemenší hlásky vynechat. I když není děj až tak důležitý, postavíme se jeho prostřednictvím do role jakéhos
i Trentguye, který musí zachránit svého vlastního otce a to dosti netradičním způsobem. Místo heroické výpravy až na konec světa na něm leží úkol v podobě procházení herních levelů a sbírání speciálně zabarvených kostiček.Základem všeho je dvojice herních módů – Classic a Arcade. V obou případech budete mít úkol stejný, ovšem dosáhnout ho budete muset zase trochu jiným způsobem. V případě módu Classic se jedná o trochu poklidnější záležitost, kdy je obrazovka častokrát protkána jednoduchým bludištěm, kterým se budete proplétat společně s hlavním hrdinou. Ten má za úkol soustředit se na barevné kostky umístěné zpravidla na okrajích bludiště v zapadlých koutech. Tam se budete muset dopravit, kostku sebrat a poté, co již ze země zvednete jeden znak, musíte sebrat i druhý, 
který doplňuje dvojici. To situaci podstatně komplikuje vzhledem k faktu, že druhá část se velice často nachází na úplně druhé straně herní obrazovky a dostat se k ní nebude snadné především díky přítomnosti nepřátelských jednotek. Těch je hned několik druhů a s počtem dokončených levelů narůstá i jejich četnost. Navíc se pohybují dosti nepravidelně a jejich chování je až neodhadnutelné, což bude činit nemalé problémy. Ještě horší situace ale nastává v případě módu Arcade, kde jsou protivníky malé rychle se pohybující kuličky odrážející se od herních prvků, které se vám připletou do cesty ani nebudete vědět jak. Ostatně rychlost hry v tomto případě je daleko vyšší stejně jako úmrtnost a s tím spojená ztráta životů.
Super Trentyguy prostě přichází s originálním konceptem a to je třeba po zásluze odměnit. I když se hra v žádném případě nezařadí mezi freeware špičku, pobavit dokáže poměrně slušně a to i navzdory faktu, že poměrně rychle omrzí. Navíc by i samotné zpracování mohlo klást důraz na daleko sympatičtější barvy a motivy, než je tomu v tomto případě.
