|
|
Hlavním hrdinou Tajemství hradu Karachov je slavný záhadolog Josef Temný. Ten se jednoho dne rozhodne, že vhodným cílem jeho nové výpravy by mohl být pověstmi opředený hrad Karachov v blíže neurčené části světa (podle názvu zřejmě kdesi na Balkáně). O něm se krom obyčejných věcí, které se říkají prakticky o každém hradu s jen trochu bohatší historií (bílé paní, strašidla, podivuhodná zmizení), říká také, že se v jedné z mnoha tajných chodeb možná nachází průchod do jiných časů.
To je bezesporu zajímavá látka – záhadologické začátky ale nebudou slavné. Prvním problémem je už jen to, jak se na hrad dostat – mostu chybí zábradlí a vypadá značně pofidérně, po vyspravení nedaleko ležícím lanem nastane potíž se zamčenou branou. Město je tiché, mrtvé, je tu jen spící hospodský a věrný štamgast, který hlavního hrdinu polituje, ale prakticky žádné užitečné informace nesdělí. Snad se více najde v regálech místní knihovny – ač knihovník sám velkou ochotu pomoci nejeví a k možnosti nalezení užitečných informací se staví značně skepticky…
Odvyprávět celý děj se u recenzí adventur hodnotí jako největší možné faux-pas. Proto nečekejte na následujících řádcích popis zbytku demoverze. Ta sice již o mnoho dále než do prvních komnat hradu nesahá, přesto však nabízí dostatečný prostor k tomu, aby bylo možné vytvořit si první obrázek o kvalitách použitého enginu, grafiky, hudby a první verze namluvení. K příběhu zatím jen: začátek je slibný, hra má správně líný a pomalý začátek, nevytahuje hned všechny trumfy, uvidíme, zda se podaří dovést tajmený příběh do překvapivého a přitom logického konce.
A teď již k technické stránce. Tajemství hradu Karachov je snímáno očima hlavního hrdiny, který se tak po celou dobu na obrazovce neobjeví. Ovládání je jednoduché – klikací, klávesou F1 se vyvolává inventář, z něj se používají předměty trochu atypicky ne klikem a následným druhým klikem na místo na obrazovce, ale drag&drop, tedy kliknout a dotáhnout na vybrané místo. Při rozhovorech se hra přepíná do speciálního režimu, kdy je vidět jen obličej zpovídané osoby, její odpovědi a pod nimi možnosti dalšího pokračování dialogu.
Rozhovory v demoverzi ještě nebyly namluvené, ve finální verzi však již dabing absentovat nebude, což lze jen kvitovat. Škoda, že dialogy nejsou větvené – vždy je jen jedna možnost dalšího pokračování, jedinou alternativou je pak ukončení rozhovoru.
Grafické zpracování má kolísavou kvalitu, i když stále si drží alespoň mírný nadprůměr. Některé obrazovky působí dost prázdně (knihovna), jiné se zase povedly perfektně a sálají skvělou atmosféru – to se týká především cesty k hradu, brány a hradu samotného, ani hospoda ale není k zahození.
Hra běží v rozlišení 800x600, s čímž se pojí některé problémy. Ty se netýkají až tak rozlišení (i když hra srovnává ikony na ploše do obdélníku o rozměrech 800x600 pixelů…), jako spíše obnovovací frekvence. Je zcela běžné, že hry běží v šedesáti Hertzích. To u Karachova není žádným překvapením. Jen je hloupé, že pokud je standardní nastavení ve Windows vyšší, po vypnutí hry se neobnoví a je třeba to udělat ručně. Nicméně autor o problému ví a hodlá ho řešit, takže je dost pravděpodobné, že ve finální verzi už se to dít nebude.
Hodnotit nějak atmosféru hry je zatím velmi předčasné, ovšem zdá se, že tajemství, záhady a nevysvětlitelné jevy budou ze hry sálat na každém kroku. Atmosféře je podřízena grafika i hudba – a zdá se, že by to mohlo fungovat. Uvidíme, až bude dokončena finální verze (kdy to bude zatím není jisté).
Stručné shrnutí prvních dojmů z demoverze je tedy asi následující: graficky i zvukově hra nadprůměrná, navíc si drží osobitou atmosféru. Příběh je zajímavý, engine nemá výraznější technické problémy (snad až na tu obnovovací frekvenci). Je načase začít se těšit na pěknou českou adventuru – navíc po dlouhé době se tím nemyslí humorná Flashovka (nic proti titulům od Enteronu), ale zcela vážná tajemná hra ve stylu klasiky jménem Myst.
Na závěr pro vás máme ještě malou galerii obrázků vytípaných z průběhu hry:
