Španělsko má poměrně rozsáhlou a mnohačlenou komunitu autorů volně šířitelných adventur. V jiných zemích však jejich produkty dvakrát známy nejsou - dost možná proto, že povětšinou nabízejí jako jedinou volbu rodný - a nejen nám, Středoevropanům, nesrozumitelný - jazyk. Čestnou výjimkou z poslední doby je snad jen titul Tomate un Descanso, jehož anglický název nese výraznější informační hodnotu: Take A Break. Příběh tentokrát není filozofický, sci-fi, detektivní, hororový, pohádkový, nebo podobným směrem vyhraněný. Je humorný, ale ne křečovitě, ale především - je doslova a do písmene ze života. Nabízí pohled na megakorporaci, v níž pracovníci zakrálíkovaní ve svých kancelářích trpí pod návaly čím dál tím většího množství práce - a všichni dělají na sto i více procent, neboť si chtějí udržet svou pozici a zároveň prospět firmě samé. I když - všichni? 
Samozřejmě, že ne. Mezi desítkami poctivých pracantů se nemůže nenajít alespoň jeden vyčůraný ulejvák, jehož cílem není nic jiného, než hodit některému z nešťastných spolupracantů týdenní úkoly na krk a nenápadně se vytratit směrem k zlatavému plážovému písku a ladným ženským křivkám.
Hlavní hrdina je správný lenochod, který nesebere koště už jen proto, že by ho s ním mohl potkat nadřízený a v náhlém osvícení rozšířit jeho povinnosti i na uklízení. Za svým (jistě bohulibým) cílem jde tvrdě a nekompromisně, vyznávaje heslo "účel světí prostředky". Ostatně, bez nemalé dávky sobeckosti, drzosti a porušování interních firemních zákonů by se daleko nedostal. Vše se odehrává v několika lokacích chodeb a kanceláří, v nichž se nachází archetypální postavy - strážník, zbytečný, ale nucený trávit v práci spoustu hodin navíc kvůli nedostatečné automatizaci, nebo workoholik Milton, jenž se sám obkládá obrovskou spoustou práce a nestíhá se často ani dostat domů. 
To vyúsťuje v nutnost sledovat vlastní ženu, zda mu náhodou není nevěrná, a jiné lehce paranoidní stavy. Lokace nejsou příliš invenční, stejně tak logické úkony, jež musí hráč provést, jsou spíše prostšího rázu, problematické tak je jen ovládání. Ve hře je - po vzoru jiného španělského projektu The Breakdown - nutné vždy kliknout nejprve na ve spodní části obrazovky umístěnou ikonu akce (jdi, seber/použij, mluv...), teprve poté pak na první aktivní místo a následně případně na druhé. K "dokonalosti" je to dovedené u inventáře - nejprve je nutné kliknout na ikonu akce (většinou use), pak otevřít dalším kliknutím inventář, kde se zobrazují maximálně čtyři předměty najednou, i několikrát kliknout a dostat se k vybranému objektu, dalším kliknutím ho vybrat, následně odjet kurzorem na klíčové místo v lokaci a po dalším stisku tlačítka myši zjistit, že zvolenou akci není možné provést a je třeba zkusit to znovu jinak.
Škoda poněkud problematické hratelnosti, neboť jinak je Take A Break velice stylová hra. Cartoonové grafické zpracování nabízí precizně nakreslené lokace i dobře animovanou hlavní postavu. S Runaway se srovnávat nemůže, ale vizuální zážitek nabízí tato španělská adventura na freeware poměry velmi slušný. Oproti tomu hudbu a zvukové efekty nelze označit za více než jen průměrné či lehce nadprůměrné.
Ve výsledku je tak nutné Take A Break charakterizovat jako příležitost spíše promarněnou. Námět útěku z práce skýtá mnohem větší množství potenciálně vtipných situací, než kolika autoři skutečně využili. Děj a atmosféru je tak stejně jako ostatní části hry možné označit jen za lehce nadprůměrné - a navíc je tu frustrující ovládání s řadou nutných přebytečných kliknutí. Snad to vyjde příště, jižní přátelé...
