Závodní hry jsou jedním z nejstarších žánrů na poli videoher. Pocit z pohybu a rychlosti dovede i dnes vlít adrenalin do žil, avšak s překomplikovanými enginy si kvůli cukání ne každý dovede nebezpečné tempo užít. Dostat ze hry maximální kinetický počitek se pokouší i vývojář s přezdívkou Santa Ragione. Jeho závodně-skákací hře Tales of Unspoken World díky jednoduché leč fungující grafice nechybí potěšení z pohybu, nevyhnuly se mu však jiné obstrukce zábavy.
Nejprve si ujasněme žánr. Nedostane se na klasické závodění po okruzích a vytlačování do trávy; závodíte pouze o čas. Chybí také tradiční okruhy – v Tales of Unspoken World totiž nezatáčíte, ale pouze skáčete. Úseky jsou rozděleny na ostrůvky, ze kterých je třeba ve správný okamžik vyskočit a dopadnout tak, abyste ztratili co nejméně času a měli dostatečnou dráhu na další skok. A samozřejmě taky tak, abyste nespadli do propasti mezi nimi...
Co zaujme jako první je grafická stránka. Tales of Unspoken World nepotřebují žádné textury a všechny objekty znázorní pomocí více či méně rozmazaných bílých čár. Nemusí to znít nijak fantasticky, výsledkem je však grafika přehledná a čistá jako čerstvě napadaný sníh. Barevný podkres přitom primitivní zobrazování dále vylepšuje. Opět se jedná o inspiraci pro haldy vývojářů zápasících s grafickou stránkou svých děl – rozhodně bych rád v tomto pohledu viděl hodinu trvající střílečku či skvěle propracovanou strategii.
Bohužel, Tales of Unspoken World netrvají hodinu, ani nejsou propracovanou hrou. S pouhými čtyřmi mapami (z čehož jedna je tutoriál) a nulou dalších voleb jsou naopak dohrané sotva za čtvrthodinu. Onen generický název hry tedy moc příběhů z cizího světa nepřináší. Navzdory příjemným dojmům ze všech čtyř kol a apelativnímu vizuálu je Tales of Unspojen World pouhým fragmentem toho, čím by mohl být.
Jakmile si zvyknete na hratelnost, přijde chuť vyzkoušet hru více hráčů, či dostat se do skutečně zajímavých kulis – pamatujte, díky prosté, ale efektní grafice mohli autoři vyplodit haldy nezemských scenérií, které by potěšily oko nejednoho milovníka realismu i surrealismu. Naneštěstí, Santa nejspíše nepovažoval za nutné zaujmout déle než na dvacet minut.
