Jako lidé žijící v na tomto světě jsme „odsouzeni“ k tomu vnímat čas lineárně. Ve chvíli, kdy čtete tuto větu, přítomnost pominula a změnila se v minulost. Takový fakt některé chytré hlavy vyděsil natolik, že o přítomnosti raději řekli, že vůbec neexistuje. Tempo je logická hra postavená právě na vnímání lineárního času a na jeho nejzřetelnějším projevu: putování Slunce po obloze.
V Tempu postupujete dál tím, že čekáte. První překážku, kterou potkáte, překonáte jednoduše tím, že chvíli vydržíte nic nedělat. Vlastně je to geniální nápad, ale ne všem se může zamlouvat.
Tempo vám nepředstavuje žádný příběh přímo. Musíte mít otevřené oči a kousky děje se vám samy vyjeví. Časem. Je navíc velice netradiční, že bezejmenný hlavní hrdina nemá vůbec žádné speciální schopnosti. Umí jen pobíhat kolem, mačkat páčky a... čekat.
Některá tlačítka k aktivaci potřebují temný příkrov noci, jiná zase přímé sluneční světlo. Jak slunce putuje, všechny objekty (včetně samotného hrdiny) vrhají stín, který se s časem posouvá, a tak strom, který se před chvílí zdál jen jako jeden z mnoha anonymních prvků prostředí, najednou vrhá stín, který vám umožní postoupit dál.
Mnohé puzzly lze řešit jen „potmě“, jiné jen za světla, někdy je třeba využít i vašeho vlastního stínu. Ale na vyřešení obtížných hádanek máte jen omezený čas a pak zase musíte čekat na další denní cyklus.
Ten trvá asi minutu až dvě. Pokud se vám nepodaří přejít most přes řeku, který se zhmotňuje jen na určitý okamžik (kdy je slunce nejvýše na obzoru), zase si počkáte.
Tempo není hra pro každého. Zapomeňte na akci a nervy drásající hratelnost, i když občas se u časových limitů celkem zapotíte. Toto je rozjímavá a tak trochu meditativní hra, kterou někdo s klidem označí za geniální a kdosi jiný za absolutně nudnou. Hledáte-li chytré a obtížné hádanky, jste na správné adrese.
