Ač se to nemusí zprvu zdát, jedná se o ukázkové hororové dílo, což však pramení ze samotného téma měsíce – Strašidelný dům a o tom, že se s tímto námětem poprali nejlépe ze všech odeslaných her není naprosto pochyb. Hra nabízí silnou dějovou linii, která vás do sebe vtáhne již při úvodním intru a dokud neodhalíte celou pravdu, nenechá vás spát. Vše začíná odvážným pokusem dvou dětí, které měly v plánu hrát si uvnitř opuštěného domu, v němž však podle mínění jednoho z nich straší. Následně se na scénu dobelhá starší muž vyprávějící jim čtyřicet let starý příběh, který bude mít za úkol hráč odehrát – celá hra je tedy v podstatě takový flashback složený ze vzpomínek onoho muže. Ten v době, kdy se příběh odvíjí působil jako soukromý detektiv Ben Hastings, když dostal zprvu obyčejnou zakázku – najít v opuštěném domě závěť po zesnulém otci. Na povrch však vyplývá celá řada tajemství, nad nimiž zůstává rozum stát a chlupy se na těle ježí i zvláště odolným jedincům. V domě totiž nesídlí duchové, nýbrž zlo netušeného kalibru.
Mnohé hráče adventur možná zarazí lehce netypické pojetí. Tentokráte totiž nemáme čest s klasickou point&click adventurou, kde stačí běhat po obrazovce s kurzorem a hledat aktivní předměty. The house that ate my soul je adventura ovládaná jen a pouze klávesnicí. Což znamená, že kurzorové šipky slouží k ovládání vaší postavy. Ta se bude pohybovat po nabízených lokacích. Kdykoliv se octnete vedle předmětu s nímž lze něco provést, ukáže se vám v levém dolním rohu nová nabídka, kterou zaktivujete u toho uvedenou klávesou a tak kupříkladu písmeno A ovládá možnost prozkoumat daný předmět, naopak S řídí interakci. Navíc bude potřeba číslic, na nichž jsou uloženy věci v inventáři, které kombinujete za pomocí shiftu.
The House That Ate My Soul je tedy po mnoha stránkách neotřelou a hlavně výtečně zpracovanou gameskou, u níž strávíte nemálo příjemných chvil. Milovníkům adventur mohu jedině doporučit.