The Jackyard je netradiční již svým zpracováním. Ve skutečnosti totiž disponuje pouze černou a bílou a odstíny mezi těmito dvěma barvami. I s takto zúženou paletou barev ale autor dokázal vytvořit myslím obstojné 2D prostředí, které je viděné pohledem zboku. Přesto se ale nejednáý o arkádu, jak by to mohlo svádět a hra není omylem zařazena mezi adventurami. O adventuru či chcete-li explore hru se totiž ve skutečnosti jedná. Ta vsází na příběh a celkové umělecké vyjádření, což znamená že budete bez ustání procházet novými a novými lokacemi bez sebemenších monster, budete otevírat dveře, vstupovat do dalších dveří a zase z nich následně vycházet a vracet se. To ale v praxi znamená, že váš jediný opravdový úkol nejspíše bude najít správné dveře a vydat se jimi, čímž se dostáváme k hlavnímu závažnému problému The Jackyard a tou je bohužel hratelnost. Na Stupnici od nuly do sta by její hodnocení dosáhnlo tak maximálně k deseti bodům a spíše ještě níže. Hra totiž od vás nechce vůbec nic. Řekli byste si, že je to sice krásné, ale ve výsledku rozhodně není. A tak jen bloudíte jedním novým prostředím za druhým a doufáte, že se tato situace nějakým způsobem změní k lepšímu. Nechci vás zklamat a razantně napsat že prostě nezmění. Tím bychom hře i lehce křivdili, proto je třeba uvést, že se čas od času setkáte kupříkladu s malou adventurní ukázkou a poměrně slibně vypadají i videosekvence. Jako plus bych taktéž označila postavu hlavního hrdiny. Ta je sice jednoduchá ale dosti povedená a dokonale roztomilá. Navíc se ji podařilo tvůrcům velmi dobře rozhýbat a animace tak vypadají naprosto přirozeně, což je celkem důležité, vzhledem k tomu, že se budete ustavičně pohybovat po schodech nebo skokem překonávat jiné překážky.
Závěrem bych The Jackyard doporučila výhradně těm, kteří mají silně uměleckého ducha. Jinak se totiž budete nad touto záležitostí po několika málo minutách ukrutně nudit.