Protivníků bude hned několik rozličných typů, většinou se ale jedná buď o původně lidské jedince nebo přistěhovalce z jiné planety a tedy zelené mužíčky s trochu odlišnou stavbou těla ale i zbraněmi. Ve zbrani jste připraveni ale také vy a tak se dostáváte k různým střelným kouskům, jejichž používání se poměrně značně liší. Zbraně obecně mi na hře přišly asi nejlepší a je vidět, že si na nich autor dal záležet a tak je poznat, pokud místem procházíte se zbraní s velmi vysokou kadencí nebo si naopak do rukou berete brokovnici. Rozdíle je také v množství projektilů, které daná zbraň pojme. Sice to určitě neodráží reálné poměry, brokovnici nabijete na podstatně méně nábojů a tak i když je silnější, méně vydrží. Takto jemně jsou jednotlivé zbraně vyváženy a s každou budete muset hrát trochu jinak. Samopal totiž například pojme více projektilů, zato se ale musíte trefit víckrát. V obou případech bude nutné podstupovat pravidelné dobíjení, což je doba, během které není možné střílet. V této chvíli jste asi nejzranitelnější a musíte poskakovat prostorem a uhýbat před kulkami.
The Journey of Mikko 4 je rozdělen do kratších sekvencí a tedy nikdy se nestane, že byste desítky minut jen chodili a stříleli. Obrazovka se vždy po několika vlnách vyčistí a je na vás, kdy se vrhnete na další. Velmi často akci omezují také rozhovory čili nehratelné části, kdy jen odklikáváte texty, kterých mi na akční hru zpočátku připadalo možná až příliš. Na druhou stranu je nutné uznat, že grafika není vůbec špatná a to především vzhledem k tomu, že se střídají různá prostředí, ale i obrazovky v nich, což částečně brání stereotypu.