The Last Eichhof - opilá hra

Sedím na dřevěné hospodské lavici, je pátek a kolem mě je to samej člověk. Na stole leží nedopité i dopité půllitry žlutavého moku, rozházené tácky od piva, vysypaný pytlík brambůrků s příchutí anglické slaniny a v louži vylité gulášové polévky se válí jeden zmačkaný herní časopis. A já zařvu: HOSPODO NALEJVEJ!

Z repráků zavěšených nad hlavami se linou písně českých rockových virtuózů, -123 minutama počínaje a ZZTop Revivalem konče. Vzadu se tísní několik hráčů u kulečníkového stolu, jemuž chybí jedna noha. Hra je ztížena mírným sklonem hrací plochy a neustálým sjížděním kulečníkových koulí na levobok. To však nalitým kulečníkovým maniakům nevadí, jak by také mohlo, vždyť právě oni tento kulečníkový stůl před dvěma hodinama zmrzačili a tak jim nyní nezbývá nic jiného, než hrát a čekat na příležitost, kdy budou moci z hospody nepozorovaně zmizet. Na protějším stole hraje několik štamgastů pexeso o desetníky, kybicující diváci úpěnlivě čekají na to, kdo ve hře zvítězí, jelikož je to již deset minut nerozhodně. Mezi davem se prochází krásné, přitažlivé a jen lehce oděné zaměstnankyně podniku, nosí chlastuchtivým zákazníkům jejich oblíbené nápoje. I já jsem si jedno pivo nechal přinést, donesla mi ho pohledná mladá kráska, ihned jsem se zamiloval - to pivo bylo prostě nádherné, bylo zlaté a na jeho vrcholu se leskla bělavá pěna, kdo by se nezamiloval? A jak čas běžel, nastal čas vypadnout, zvedl sem se, rozloučil a vydal se k domovu. Měl jsem to kousek, po tříhodinové kymácející se chůzi jsem konečně došel ke svému bydlišti. Byly čtyři hodiny ráno, ihned jsem zapadl do postele, nepřevlékal jsem se, nebyl na to totiž čas. Klížila se mi ožralá oční víčka a vzápětí jsem usnul jako dudek po pivu. Když mě pak ráno vzbudily sluneční paprsky, bolela mě hlava a po zádech mi skákala opice, ovšem byla to opice obrovská, možná to byl dokonce samotný King Kong. Tak jsem se rozhodl, že se nebudu učit, proč taky? Spustil jsem si počítač a rozhodl se, že si stáhnu i inter(fer)netu nějakou hru, navštívil jsem www.plnehry.cz a stáhl jsem si hru The Last Eichhof, no a protože jsem hodný počítačový pařan, povím vám o co vlastně v ní jde.

The Last Eichhof je hrou, která chytne a nepustí a když pustí, tak se k ní budete rádi vracet. Je to nejenom velmi nápaditá arkádová střílečka ve stylu legendárních Xenonů, StarForcí, Galaxianů a Tyrianů, ale také skvělá úchylárna, ve hře se vžíváte do role ozbrojené lahve nebo půllitru a vydáváte se napříč vesmírem bojovat proti ostatním nepřátelským alkoholickým nápojům i jejich přátelům, vlakům, pacmanům, mimozemšťanům a další havěti, nacházející se v nekonečně nekonečném prostoru mezi levým a pravým okrajem vesmíru. Jde vám o to navrátit zlaté časy pivařství, kdy sládkové do piva čůrali a nikomu to nevadilo, protože pivo lidem chutnalo, nejen díky tomu, že bylo skoro zadarmo, ale také proto, že cola ještě neexistovala a nepropagovala ji Britney Spears. Lidi se tenkrát více bavili, holky se nebály a příroda byla nezkažená, láska byla čistá a bylo jí více, škola žádná nebyla a ufouni kroužili nad Area 51 jen zřídka. Správně jste pochopili, že ve hře bojujete za mír, za lásku, za pivo, za vlast, za nezkažený svět a za lepší budoucnost svého impéria "velkého piva", které chcete vybudovat a které ony časy navrátí.

Za všechny své bojové akce získáváte body, nebo spíše peníze a ty pak můžete v obchodě proměnit za další vylepšující výzbroj. Každá ze zbraní má své vlastní specifické vlastnosti a o žádné z nich nelze říci, že je lepší nebo horší. Vaši nepřátelé jsou také různí, používají odlišné strategie, postupy i zbraně a tak si na zničení každého z nich musíte najít vlastní postup. Hra je ze začátku vcelku obtížná a musíte si dávat strašný pozor na to, aby vás nějaký zákeřný vesmírný alkoholický nápoj nenapadl ze zálohy, protože i to se někdy stává. Hra je ozvučena mnoha skvělými zvuky, podmanivými škřeky a samplovanými melodiemi, které se linou z repráků a dotvářejí, už tak velmi příjemnou herní atmosféru. Grafika je bitmapová a zajímavá, animace rychlé, scrolling netrhaný a zabíjení nepřátel nesadistické, tudíž je hra vhodná i pro malé děti (až na to množství chlastu všude kolem).

Co bych o hře ještě řekl? Je to hra o níž je škoda mluvit, protože je mnohem lepší si ji zahrát. Je to hra, která zaujme hned při spuštění, je to hra o životním stylu a je to hlavně hra pro lidi, kteří nejsou svázáni konvencemi společnosti, tedy pro ulítlé pařany s opileckými sklony, je to hra minulosti pro budoucost. The Last Eichhof je gamesa, kterou si teď musíte stáhnout, tak na co čekáte?