Málokdy hrajete hru, u které byste měli ten hřejivý pocit, že všechno, co vám nabízí je bez kazu a do detailu vybroušené. Někdy se ale poštěstí. The Pedestrian je logická arkáda, u které mě takový pocit přepadl. Nejenom kvůli vpravdě geniálnímu hernímu principu, ale také bezchybnému zpracování, které hravě předčí i komerční hry.
Když totiž u nějaké hry všechno funguje tak, jak má, vše je promyšlené a optimálně zpracované, často taková hra působí kompaktním, robusním dojmem. Působí „nezničitelně“. A přitom se na povrchu může jevit celkem jednoduše, až nenápadně. The Pedestrian je přesně taková hra. Nás ale jednoduchostí neoklame.
Ovládáte postavičku, jakou můžete znát z různých dopravních a jiných značek. Takového toho anonymního chodce, pár spojených černých čar symbolizujících člověka. A tahle postavička se pohybuje ve vlastním světě právě těchto značek. A na vás je dostat ho do cíle, ze značky v tmavém podzemním parkovišti na prosluněnnou rušnou ulici.
Jenže, značky je potřeba nejprve pospojovat tak, aby tvořili jeden dlouhý řetězec. Z jedné do druhé se můžete dostat dveřmi, často žebříkem, občas je třeba otevřít bránu klíčem. Ovládání postavy se můžete na chvíli vzdát a přepnout do plánovacího módu. V něm můžete značky, podobně jako dílky skládačky, propojit. Po spojení se zamčené dveře odemknou a vy můžete projít dál.
Princip se však začne rychle stávat složitějším. Přidají se různé aktivní prvky, páky, propadla, trampolíny a vražedné zubaté kotouče. Brzy už nemůžete vytvořit jeden spojitý řetězec „místností“, ale musíte plánovat v každém momentě a spoje předělávat.
Naprosto šokující je fakt, že ačkoliv se samotná hra odehrává pouze na oněch 2D značkách, v pozadí je plně prokreslený, graficky nádherný svět plný detailů, života a animací. The Pedestrian je v každém ohledu dokonale vyleštěný zážitek. Smůla tkví jen v tom, že (jako obvykle) to není zážitek kdovíjak trvanlivý.
