Je smutnou skutečností, že devět z deseti freewarových RPG je postaveno na skvělém leč notně ojetém RPG Makeru, univerzálním nástroji, ve kterém si každý nadějný scénárista může dát dohromady své vlastní dobrodružství. Co bylo kdysi zamýšleno jako dokonalý nástroj pro všechny vývojáře, se nakonec ukázalo být paradoxně zhoubou freeware RPG scény – když drtivá většina RPG her vypadá a hraje se jako by se jednalo o klony, rozhodně to hratelnosti nepomáhá. Řada vývojářů navíc ani nechápe, že když už mají připraveny nástroje a grafiku, měli by se soustředit na příběh a prostředí. Naštěstí dnes tu máme výjimku z pravidla; onu desátou hru z desíti.
Však se taky jedná původně o placenou indie hru, nedávno vypuštěnou zadarmo. Ovládáte skupinku tří postav na jejich cestě za rozpletením tajemné konspirace. Na počátku ovšem kontrolujete pouze jednu postavu, sympatického, ironické poznámky trousícího rytíře. Ten objeví na silnici umírajícího muže referujícího k dvěma uneseným dětem. Ačkoliv má na práci lepší (a především lépe placené) věci, společně s idealistickou mušketýrkou vytvoří tým snažící se děti zachránit. Při této cestě, spojené s tutoriálem, se k nim přidá ještě postarší a zkušený priest. Záchrana dětí skončí neslavně, příběh ale pokračuje dále. Perfektní chemie mezi postavami a dotyk zkušeného scénáristy je znát.
Hra samotná je viděná v pohledu z boku a je přísně lineární. I díky tomu kladu větší důraz na příběh. Ačkoliv většina hráčů RPG to označí za negativum, hra přesně ví, kdy změnit prostředí, přidat nepřítele nebo nahodit zábavný dialog. Podobně arkádový je i soubojový systém – jednotlivé postavy mají schopnosti, mezi kterými přepínáte. Jednou za čas je mohou použít, a postava na vrcholu formace dostává zásahy nepřítele. Efektní vyklepávání monster tak lze ovládat s prstem v nose.
Pominu-li lineárnost hry, kterou vnímám spíše jako pozitivum, mezi určité potíže patří i prezentace příběhu. Texty ukazují literární schopnosti vývojářů, ale – je jich prostě mnoho. The Spirit Engine 2 měl našlápnuto ke skoro ultimátnímu hodnocení, ale objektivně není bezproblémový. Jako jedna z nejpříjemnějších her poslední doby – jedna z těch, které recenzent hraje za hranice služební povinnosti – si i přes své chybky zaslouží, abych se zase jednou vymanil ze svého hodnocení po desítkách procent a přiklepl ji ojedinělé číslo. I vám doporučuji nechat se unést dobrodružstvím tohohle tria.
