Shawn64 Creations je název, jenž stojí za zapamatování. Tento programátor má na svědomí již několik titulů, jež se staly kultovními. Z poslední doby stojí za zmínku především úchvatná akce Jetz Fusion, jež by se nejlépe dala popsat jako Grand Theft Auto z budoucnosti, snímané boční perspektivou. Thrust je jedním z titulů, jímž se Shawn hlásí ke scéně remaků slavných gamesek minulosti. Předkládá nám tak svou vlastní variaci na téma nesmrtelné arkádové simulace přistávacího modulu Lander – a zároveň též jednu z nejobtížnějších a přitom nejzáživnějších arkád, jež se kdy na Plných hrách objevily.
Po proběhnutí rychlé instalace a spuštění příslušného EXE souboru se před hráčem rozvine titul, jenž nevypadá o mnoho lákavěji, než nejrůznější game makerovské příšernosti. Strohý nadpis, nepříliš obsáhlé hlavní menu a sotva průměrné grafické zpracování opravdu na první pohled příliš nezaujmou. Dílo zkázy pak může dokonat počáteční frustrace. Neboť slovo obtížná nevystihuje úroveň náročnosti 
Thrust ani zdaleka – tahle hra je šíleně těžká a každou chvíli, kdy už si hráč myslí, že do ní pronikl a nic ho nemůže překvapit, mu hodí pod nohy další klacek, jenž ho spolehlivě odrovná.
Celkem je v Thrustu k mání čtyřicet úrovní, přičemž cílem je vždy totéž – posbírat všechny různě rozmístěné perly a následně přistát na červené plošině symbolizující základnu. Jednotlivé levely jsou snímány pohledem zboku, přičemž hráč ovládá kurzorovými šipkami malou raketku, přistávací modul s tryskami ve spodní části trupu. Fyzikální model počítá s poměrně silnou gravitací a manipulace s tryskami nutí k maximální opatrnosti. Prvních několik (možná až desítek) minut většina hráčů nejspíše stráví permanentním narážením do všudypřítomných zdí, než se naučí alespoň minimálně korigovat směr letu a opatrně přidávat a ubírat dle momentální polohy a natočení.
Manévrování ve volném prostoru je samo o sobě dost obtížné, autor vše navíc ztížil vytvořením šílených konstrukcí – úzkých chodeb, křižovatek a zatáček nutících ke změnám směru, průchodů o průřezu jen o malinko větším, než je výška rakety a podobných nechutností. 
Jejich prolézání se pak mění v peklo, když se objeví bonusová "specialitka" – jednou to je proud vzduchu, jenž v určitém místě obrací gravitaci a nemilosrdně žene raketku směrem vzhůru – samozřejmě do zdi -, jindy zase speciální pravidlo, jež udělá raketku neviditelnou po pozření libovolné perly (a tím se stane prakticky neovladatelnou). Ale o házení klacků pod nohy už řeč jednou byla. Dá se to chápat jako úmyslné znemožnění hratelnosti a výsměch autora, ale na druhou stranu je to výzva podobná těm z prakticky nedohratelných arkád na ZX Spectru. Proti některým z nich je Thrust stále ještě procházkou růžovým sadem…
Grafické zpracování hry, jak již bylo nakousnuto, nepatří k naprosté špičce. V zásadě je naprosto průměrné – na zmenšených screenshotech se tváří příliš jednoduše a ošklivě hranatě, ve hře samotné po roztažení na celou obrazovku už to zdaleka tak zlé není, 
pěkné jsou částicové efekty i paralaxní scrolling. Autor si velice dobře poradil i s hudbou a ozvučením celkově, a tak hře chybí snad už jen nějaké pěkné artworky, jež by se daly využít jako logo obrázek k recenzi :o).
Ať tak či onak, Thrust rozhodně není hra pro každého. Nezíská si rozhodně takovou oblibu, jako se to povedlo Jetz Fusion a řada občasných, takříkajíc svátečních hráčů ji odvrhne po prvních nevydařených pokusech o zvládnutí základních úkonů nutných k úspěšnému postupu. Nicméně pro tvrdé jádro pařanské komunity je to zase jednou pořádná výzva – a vítězný pocit, který následuje po zdolání každého ze čtyř balíků úrovní a po desítkách minut zkoušení a umírání, ten se nedá popsat – ten se musí zažít. Hodně štěstí!
