V současné době na Zemi žije 6,8 miliard lidí. Očekává se, že během několika měsíců se přehoupneme před sedm miliard. Každý den přibývají lidé s kreativními ambicemi psát romány, točit filmy a programovat hry – takže nás každý den z internetu zavalují tuny odpadu. Čas od času se dokonce objeví dílo, jehož propracovaný děj dokáže člověku vyrazit dech (v dobrém i ve zlém). Podobně jako v případě Atrigan Tank Wars je i Titan Omega Revelations opatřen dějem, jehož vysvětlování je stejně kostrbaté, jako kdybych se svojí filmu neznalé babičce snažil vysvětlit příběh Hvězdných válek V: Impérium vrací úder.
Už jen úvod dokazuje, že autor Titan Omega Revelations (dále jen TOR) se v lecčems inspiroval právě u Lucase. Superdlouhý úvodní text se dokáže mnohokrát překomplikovat. Máme tu kometu, která skoro zahubila lidstvo. Tisíce let po ní je lidstvo stále na kaši, a vědci tedy sestaví robota Majora (beze srandy), který je tak chytrý, že umí sestrojit planetu, nebo tak nějak. Z nějakého důvodu je pak Země najednou pod útokem cizích vojsk (až zpětně nám dochází, že útočí Majorova vojska), ale Země nakonec Majora poráží. A pak znovu. A ještě třikrát poktom. Naposledy ho rozdrtí i s jeho planetou Genesis (další styčný bod s Atrigan Tank Wars). Nakonec, deset let po finální porážce, hrajete za člena eskadry, která prozkoumává měsíc planety Genesis a zcela nečekaně tu objevíte velké zlo...
V jádru je TOR klasická vesmírná střílečka, ve které ovládáte upgradovatelnou stíhajdu a ve velkém kropíte nepřátele. Už jen postupné upravování vaší lodi je příjemnou a ve většině stříleček nevyužitou featurou. TOR je ale výjimečný i designem levelů. Každá mise je nečekaně dlouhá, se savepointy po cestě (hra dokonce ani nepenalizuje vaše úmrtí) a obsahuje nějaký mírný nebojový rébus. Průlet zapínajícími se energopaprsky tady, kličkování minovým polem támhle. Navíc v TOR nelétáte sami. K ruce máte trojici wingmanů, kteří se popichují v cutscénách mezi misemi! Obecně se dá říct, že TOR vzal koncept klasické střílečky a vypulíroval ho věcmi, které v žánru většinou nevidíme (rozhodně ne tak často, jak by bylo záhodno).
Mezi několikero problémů hry ale patří už zmíněný podivný příběh, absentující tutorial (u takto propracované hry nevysvětlování principů škodí), a nakonec ani grafika nemusela být tolik pixel-artová. I přes menší výtky ale platí, že tu po dlouhé době tu zase máme propracovanou střílečku. Snad nezůstane na delší dobu osamocená.
