To Hell With Johnny – se zadákem do pekla

Není nic nepříjemnějšího, než když vás na slibně se vyvíjejícím rande přepadne banda démonů a unese vám holku rovnou do pekla.

tohelljognny_01

Jak ukazuje dnešní arkáda To Hell With Johnny, první dojem může šeredně klamat. Co začíná jako béčková (v dobrém slova smyslu) story o tom, jak zadákovi amerického fotbalu pekelné stvůry unesly holku a on se ji vydává hledat (zdravím Bruce Campbella), se totiž kvůli příšerným herním mechanismům záhy promění na nejtěžší arkádu za mnoho posledních měsíců. Přesto, kdo má rád výzvy, ať čte dále.

Hratelnosti To Hell With Johnny je zboku viděná skákací arkáda postavená na nekonečném sestupování po plošinkách dolů. Obrazovka je totiž neustále v pohybu a kdo se zastaví, toho sejmou klesající mraky. Nedává to smysl? Bude hůře. Plošinky, na které skáčete, jsou totiž plné pastí, mohou se rozbít a vůbec jim nelze moc věřit. Výsledkem je tedy adrenalinový sestup do útrob Země, navíc vyvedený (na indie poměry) v pěkné grafice.

Z popisu se může zdát, že máme co dočinění se svižnou a netradiční arkádou. Příběhu nechybí nadhled, grafice zase styl. Tak proč hodnocení indikující, že ať už budete či nebudete To Hell With Johnny hrát, výjde to vlastně jedno? Na vině je obtížnost. Nenechte se zmást, ačkoliv se recenzent počítá do sorty hráčů, kteří mají raději odpočinkové tempo, nejde tentokrát o moje subjektivní hodnocení, ale o chybu vývojářů.

Při pohybu v plošinovkách je zvykem, že pokud na půl sekundy ťuknete na klávesu, panák popojde sotva o pár pixelů. Pokud klávesu podržíte, projde se už mnohem dále a podobně. Je to logické, protože celá hratelnost plošinovek je postavená na přesnosti, s jakou je hráč schopný ovládat avatara. To Hell With Johnny ovšem zkouší koncept nový, a obávám se, že tudy cesta nepovede. Ťuknutí i podržení klávesy pro pohyb totiž funguje stejně – Johnny popojde stejnou herní trasu.

Jak si asi domyslíte, tento nešťastný zásah do tesaných pravidel žánru ústí v obtížnost, jejíž výše hvězd se dotýká. Nejde přitom o tu obtížnost, kterou můžete inteligentním chováním obejít (zdravím Flashpoint), ale o tupé máchání hráčova obličeje ve špatně vyvedebín ovládání. Je výsostně velká škoda, že hra s povedeným vizuálem a sympatickou story se podobně nešťastně pokouší o inovaci žánru, po které nikdo nevolal.