Tomb of the Aztec – do nitra dungeonu

Dnešní pokus o retro dungeonovku nekopírující přežité principy vás zavede do hrobky legendárního válečníka Popokatepetla. Není ale snaha o akční reimaginaci dungeonovky také předem pohřbená?

tomb_of_the_aztec_poster

Dungeonové RPG hry stály u zrodu počítačových her. Dalo by se říct, že se matematicky složité prahry zasazené do klaustrofobického podzemí výborně doplňovaly s nerdy nemytými prahráči. A zvláštní je, že tento specifický žánr se zřejmě už nikdy nevrátí. Pokud se nad tím zamyslíte, jakýkoliv modernizovaný komerční pokus napodobit atmosféru všech těch tehdejších Morií a Dungeon Masterů musí zákonitě hrozně zkrachovat. Vysokorozpočtové neepické RPG zasazené čistě do úzkých chodeb? Přesto elementy těchto her mohou žít i s dnešní technologií - může to být mnou, ale taková Penumbra mi svým způsobem dungeonovky dost připomněla. A jak je na tom dnešní kousek?

Pouští Nového Mexika cloumají mohutné otřesy země a tektonická aktivita brzy odkrývá Velmi-Starou-Věc. Ruiny zmizelého města Tenochtitlan. Zemětřesení shodou okolností zasahuje i vaši maličkost, v době objevu Tenochtitlanu do sebe klopící jednu tequilu za druhou. A, co čert (ne)chtěl, jste zároveň dobrodruh vykrádající kvůli cennostem staré hrobky. Uvnitř nejspodnějšího šestého patra hrobky na vás čeká tajemný Orb Popokatepetla. Berete sebou svůj věrný Fireball Cannon (?) a vydáváte se do podzemí...

Jak je vidět, s dějem si skutečně nikdo moc hlavu nelámal. Firebal Cannon? Hru vytvořil člověk s předezdívkou IanC pro soutěž 7DRL, čili pro soutěž "vytvoř hru během sedmi dnů". Cílem tedy je projít šest pater plných nepřátel a příležitostně pastí. Sympatické je, že hra kašle na “některé“ pomalé principy dungeonů - chůze a boj probíhá v real-time. Vlastně se ani nemůže mluvit o boji. Máte jedinou zbraň a jediný druh munice nacházený v truhlách. V těch si také automaticky doplníte zdraví. Původní princip je tedy ohlodaný na kost a zbývá triviální zabíjení hlídačů a objevování graficky chudých lokací.

Navzdory výčtu, pokud vás z dosavadního výčtu snad mohlo něco odradit, byly to určitě okolní obrázky. Tomb of the Aztec je opět hratelný pouze v brutálně nízkém rozlišení, a k tomu hra vyžaduje skutečně krvavé HW nároky. Kdysi jsem u Voxelsteina napsal, že pixely v interiérech znesnadňují přehled, ale Tomb of the Aztec laťku přehlednosti ještě více rozostřil. Zde není problém ztratit orientaci při prosté chůzi po chodbě! Přitom hra evidentně disponuje různými moderními efekty, například složitější hrou světla a stínů. Pixely pravděpodobně maskují grafické nedostatky vzniklé kvůli šibeničnímu termínu - což ale neomlouvá, jak odporně kvůli nim hra vypadá.

Jsem ten poslední, kdo by Tomb of the Aztec vyčítal, že se nedrží zkostnatělých principů z dob, kdy jsem ještě ani nebyl na světě. Ale nemyslím si, že by tohle byl směr, který bych chtěl dvakrát do týdne recenzovat. Hře chybí zajímavě obtížné souboje, ale zároveň i půvabná grafika nebo svižný gameplay. I příběh, který by mohl leccos zachránit, si raději vzal dovolenou.

Tomb of the Aztec je experiment. Ačkoliv nějaké dvě patra bylo zajímavé procházet hrou a zjišťovat, co se objeví, velmi brzy přišla nuda a smutné konstatování, že tudy cesta za hratelnější indie hrou nevede. A možná, že prvním krokem ke kvalitnějším indie hrám není ani tak  lpění na retru, jako spíše lpění na zbytečně krátkých soutěžích.