Zaprvé se ocitnete v kůži kresleného človíčka, na kterém snad až na extrémně velkou hlavu není vůbec nic zajímavého. Stejně jako hrdinové v jiných arkádách dokáže vyskočit nahoru a tím tak jeho výčet “speciálních” schopností končí. Naštěstí to bude na tuto misi tak nějak stačit, vzhledem k tomu, že se budete pokoušet proplést záludnou věží s tím, že nad vámi neustále stojí nějaká silnější moc, dělající naprosto vše pro to, abyste neuspěli. To se projevuje tak, že snad každý level představuje trochu jiný systém překážek, který bude nutné překonat. Do toho nechybí občasné textové brífinky, které ale občas přinesou i důležité informace jako je například kniha pravidel, kterou budou postupně obnovovat novými a novými informacemi.
I když pouhé hopsání může znít velmi nezáživně, Tower of Heaven je jedna z těch her, kde budete jeden level o jediné obrazovce hrát klidně i opakovaně a to třeba i desetkrát, dvacetkrát, což už ho samozřejmě budete zaslouženě nenávidět. A podobné návaly vzteku jsou u tohoto projektu zcela normální. Ostatně k tomu to směřuje – proto vás hlas vašeho protivníka neustále pošťuchuje, proto máte na každou obrazovku přesně daný časový limit, po kterém vás hra prostě odstřelí (doslova) a také jinak jsou vám házeny klacky pod nohy. Ať už to jsou pohyblivé překážky, ostré bodce v těch nejhorších možných místech a pak jsou tu taky měnící se kostičky, které jsou v hnědém stavu smrtelně nebezpečné a proměňují se v přesných intervalech. Trefit se do nich ale nebude žádná sranda. Překážek je zkrátka neuvěřitelné množství a možná také proto se Tower of Heaven dostává docela vysoko co se hodnocení originality týče. Špatně na tom není ani grafická stránka laděná do jednoho zeleného odstínu s příjemně zakreslenými překážkami zkrátka dobře odvedená práce.