Kdo si po vyslovení slova "lumík" představí roztomilého hlodavce, patrně patří do kategorie naprostých herních zelenáčů. Správní hráči už dávno vědí, že lemmingy se myslí malý nárůdek přihlouplých lidiček se dvěma charakteristickými atributy: zelenými vlasy a nepotlačitelným sebevražedným nutkáním. Protože moderní 3D verze zdaleka nedopadly tak dobře jako dvourozměrná klasika z počátku 90. let minulého století, je jen příjemným zjištěním, že se nosného konceptu chopili nezávislí vývojáři.
Trade Wars Revolution není název, který by mluvil zrovna jednoznačně. Proč jej tvůrci zvolili, zůstává v podstatě po celou dobu hraní záhadou, nicméně jde skutečně o devadesáti devíti procentní klon Lemmings. A to není vůbec na škodu.
Cílem každé ze zhruba dvou desítek úrovní je dostat předepsaný počet postaviček k bráně. Panďuláci nemají ovšem pražádnou AI, a tak poté, co vyskočí jeden po druhém z portálů, rozejdou se za nosem - a už nezastaví. Pokud nezasáhne hráč, tak pochodují, pochodují, stále rovně vpřed, při nárazu do překážky se otočí a pochodují na druhou stranu. Neváhají ani spadnou z velkých výšek a rozšmelcovat se na podloží, ani napíchnout se na nabroušené bodáky. Je na hráči, aby katastrofám zabránil využitím několika povolání. Na začátku každého levelu dostane možnost přidělit kliknutím vybranému paňácovi specializaci, udělat z něj horizontálního či vertikálního kopáče, zastavovače, jenž obrátí ostatní pochodující lumíky na druhou stranu, stavitele vodorovného mostu či schodů vzhůru, zakladatele továrny na deštníky, jež slouží padajícím jako zpomalovače, speciální a velmi zábavnou profesí je pak raketometčík.
Jednotlivé úrovně 
jsou dovedně vystavěny tak, že kladou maximální důraz na dokonale efektivní využití přidělených povolání, navíc ještě často vyžadují i precizní časované klikání. Novinkou oproti klasice Lemmings (nepočítají-li se mírně pozměněná povolání) je přítomnost pák-přepínačů. Když některá postavička dojde až k ní, páka se přepne a vražedné bodáky na různých místech úrovně zajedou do země a dále nehrozí.
Přesto: i když jsou levely brilantně promyšleny, mohlo jich rozhodně být i více. Záporem je pak bezesporu audiovizuální provedení: jeden opakující se hudební motiv nemůže uchvátit, stejně tak velmi prostá grafika, jež ani nepůsobí nostalgicky. Hratelnosti však nedostatky povrchního pozlátko ublížit nemohou. Komu se stýská po chytlavém logickém rychlíku, jakých se dvanáct do tuctu nerodí, ať se stažením neváhá ani minutu.
