Videoherní gigant (na freeware scéně) MyPlayCity se rozhodl nás oblažit další ukázkou hry v grafice roztomilé jako plyšoví medvídci a s gameplayem bizarnějším než náš právní systém. V Travel Agency dostanete pod palec každodenní řízení malé cestovní kanceláře, přičemž díky typicky casual hratelnosti a zasazení se opět jedná o dílko směřované spíše na příslušnice něžného pohlaví (ostatně, v defaultním výběru máte jako první na výběr ženu).
Vžijete se do role šéfa cestovní kanceláře, přičemž vašim úkolem bude vyřizovat všechny nezbytné formality pro odjezd vašich klientů. Ještě jednou a jednodušeji – s avatarem běháte od stolu ke stolu a přenášíte mezi nimi složky, které sekretářky vyplňují naštěstí už samy, abyste tyto složky následně donesli zákazníkům. Sláva MyPlayCity, konečně máme na světě i simulátor byrokracie.
Na druhou stranu, musím uznale uznat, že MyPlayCity umí i z podobně děsivého konceptu vytěžit slušnou dávku hratelnosti. Běhání mezi stoly vyžaduje určitou značnou dávku schopností kombinovat a přemýšlet pod tlakem. Zákazníkům dochází trpělivost, s postupem dnů vám přibývají stoly a možné kombinace katalogů. Někomu stačí katalog základní, a tedy s managerem jenom vezmete papír a donesete katalog sekretářce. Někdo ale chce základní katalog doplnit o seznam slev, a proto musíte tento ještě zkombinovat s další sekretářkou, a pokud máte ve frontě čtyři netrpělivé zákazníky, můžete se i slušně zapotit.
K tomu všemu přibývají (automaticky) další featury vaší kanceláře – klimatizace, která se co pár minut rozbije a musíte tedy zavolat opraváře. Nebo bar, ke kterému ve volných chvílích odskakují zaměstnanci a zdržují tak celý podnik. Navíc přibývají různé typy zákazníků, od neurotických studentů po hysterické plnoštíhlé dámy. Někde u třetího týdne vaší kariéry obtížnost překonává mez typickou pro casual hry a není problém nesplnit denní normu výdělků vaší kanceláře.
Pokud vás Travel Agency baví, navrhuji založit vlastní skutečnou cestovku, ve které byste pro mě pracovali zadarmo. Znovu totiž platí, že zdaleka největší nevýhodou je absence platu za toto stereotypní a nijak přínosné hraní. Je to podobné, jako Farmville nebo Cafe World na Facebooku – nač bych měl den co den okopávat virtuální pole a spravovat virtuální kavárnu, když můžu totéž dělat doopravdy a za peníze? Nakonec každý asi hrajeme hry z trochu jiných důvodů...