Trilby: The Art of Theft - nepozorovaným špiónem

Budovy skrývající velké bohatství většinou bývají dobře střeženy. Ty předvedené v této hře jsou ale ještě ostřeji sledovanými objekty. A po vás se nechce nic jiného, než se do nich pomaličku vkrást a všechny peníze odnést s sebou.

Nezávislý autoři říkající si jednoduše Yahtzee asi nebude milovníkům nezávislých adventur neznámý. Ostatně jeho jméno je podepsáno i pod kvalitními kousky jako je 5 Day a Stranger (recenze) s podobnou tématikou leč trochu jiným žánrovým zasazením ale přichází právě Trilby: The Art of Theft. Ta nám servíruje hru v ne zrovna častém, přesto ale velice atraktivním tématu stealth akcí (přičemž pokud mezi akci nepočítáte trochu rychlou chůzi vpravo a vlevo, můžete toto slovíčko z žánrového zařazení klidně škrtnout).

Příběh hry se odehrává v roce 1991 na území tak trochu podivného městečka, kde jste v průběhu tutoriálové mise seznámeni s hlavním hrdinou oblečeném do slušně vypadajícího smokingu. Že se jedná o tichošlápka profesionála poznáte již z jeho stylu chůze, která je dosti obezřetná. A to se pro podobný typ hry jedině hodí, o čemž vás přesvědčí již první level, který není žádnou oddechovou záležitostí. Vhození jste okamžitě do akce, což znamená jednu obrazovku rozděleno na několik pater, která v celku tvoří ostře střeženou budovu. O to smutnější možná je, že právě do ní potřebujete za každou cenu proniknout. To bude vyžadovat dostatek tréninku a hlavně dobré načasování vzhledem k velkému množství hlídacích prostředků. Tak zaprvé je tu lidský element, přesněji řečeno bedliví hlídači pochodující zprava do leva, kteří každou malou chviličku kontrolují, zda se v jejich okolí něco významného neděje. I tyto ale lze jednoduše obelstít a to za pomocí trojího druhu světla, které budete rozpoznávat (ať už podle ikonky žárovky vpravo nahoře a nebo podle velikosti stínu, který se na stěně odráží). Pokud jste ve stínu největším, nemáte se rozhodně čeho bát, můžete si poskakovat popobíhat a stejně vás nechytí. Horší to ale začne být ve stínu středním, kde jste neviditelní jen částečně. Přesněji řečeno pokud nechcete být vidět, budete muset vždy, když na vás hlídač upře zrak, přitlačit své maskované tělo na stěnu, čímž se opět stanete neviditelným, ovšem se nemůžete v této pozici pohybovat. Horší k obelstění jsou kamery stejně jako laserová zařízení, k nimž se dostanete později.

Opravdu zajímavou možností je odemykání dveří a sejfů. K tomu slouží malá minihra, spočívající ve vpasování tyčinky do připravené díry a to někdy i mnohonásobně. Ani tím pak výčet schopností nekončí a hlavní hrdina si bude připisovat na triko nové a nové schopnosti, které mu časem přijdou vhod (jako je třeba otevírání dveří s pantem). Grafická stránka hry se taktéž vydařila, což celkově znamená pro někoho možná nadsazené, pro mě ale naprosto férové hodnocení číslem 9. Co jiného byste takto propracované a možná i trochu těžké hře chtěli dát?