Tunnel Fighter - emzácká invaze na potisící

S protivetřeleckými vesmírnými akčními střílečkami se v poslední době roztrhl pytel. Ta dnešní zaujme především nápadnou podobností s hrou obdobné náplně známou z mobilních telefonů Nokia a umístěním do jakéhosi pseudotunelu, v němž se to samozřejmě hemží všemožnou nadpozemskou havětí.

Není to 3D akční střílečka, není to simulace záškodných akcí v podzemí, ani obchodní strategie, v níž máte za úkol se s podobnými skutečnostmi patřičně hospodářsky vyrovnat. Pod záhadným názvem Tunnel Fighter se dokonce neskrývá ani destrukční arkáda s Godzillou, King Kongem či jakou ještě příšerou v hlavní roli. Stručně řečeno je totiž dalším zástupcem řady typických dvojrozměrných vesmírných stříleček – s tou výjimkou, že se neodehrává ve volném prostoru, ale je nahoře a dole omezena jakýmsi neproniknutelným prostorem, ježto v nás má zjevně evokovat pocit prolétání tunelem. Jeho úloha je ale veskrze formální – kdyby se vaše vesmírná poletucha kontaktem s ním nepoškozovala, zřejmě byste si jej ani nevšimli.

Hra samotná je více než podobná většině stejně zaškatulkovaných titulů, které jsme si již měli příležitost zahrát. Tak jako jinde stojíte sami samotincí proti obrovské početní přesile nepříliš inteligentního nepřítele a tak jako jinde i tady vám zářezy na pažbě přibývají až podezřele rychle. Trochu invence tvůrci projevili při vymýšlení oponentích vesmírných lodí a ačkoli si při tom mozek asi moc nepředřeli, odvedli vcelku slušnou práci. Totéž se bohužel nedá říct o grafickém zpracování Tunnel Fighteru, které přilišnou krásou zrovna neoplývá. Svou grafickou strohostí sice notoricky připomíná nokiácký Space Impact a dokonce i zpracování laserových střel, jimiž likvidujete řady nepřátelských přisluhovačů, by známé mobiloidní hře odpovídalo, nicméně fakt, že jej lze srovnávat s produktem pro trochu odlišnou platformu (počítačový monitor má přeci jenom v porovnání s displejem mobilu mírně navrch), by se dal počítat spíš jako negativum.

Za jednoznačně invenční a navíc velice šikovnou novinku na druhou stranu považuji číselný ukazatel indikující přibližování vaší skromné lodičky cíli daného levelu. Nepodařilo se mi sice přijít na to, v jakých jednotkách tvůrci stanovili jeho hodnoty, nicméně velice dobře z něj lze vyčíst například to, zda se máte se třetinou životů (štítů) a dvaceti procenty energie ještě snažit o zázrak, nebo nemá cenu oddalovat nevyhnutelné.

Stav vaší vesmírné stíhačky v Tunnel Fighteru, jak již bylo naznačeno o pár řádek výše, vyjadřují především dvě hodnoty. Jednak je to hodnota vyjadřující stav štítů samotné lodi, jednak energie zbraně, kterou používáte k eliminaci lodí nepřátel. Energie, kterou používáte ke střílení, se naneštěstí časem sama nedobíjí, čímžpádem v Tunnel Attacku není možné tak jako v jiných podobných hrách před sebou neustále vytvářet neproniknutelný roj laserových paprsků a je naopak nutné s cennou energií šetřit. Věčně mizernému stavu obou atributů můžete pomoct jednorázovým zvýšením po nalezení patřičného „bonusu“, který čas od času zůstane v éteru po padlém nepřátelském letadýlku.

Odmyslíme-li si onen věčný nedostatek energie, dalo by se říct, že Tunnel Fighter není hrou nijak zákeřnou a nesnaží se ve vás v žádném případě vzbudit pocity méněcennosti. Ačkoli v pozdějších fázích obsahuje i vychytávky jako časové laserové brány a neušetří vás ani velice početných náletů agresivních nepřátelských vesmírných poletuch všeho typu, nepatří mezi nijak příliš náročné hry. Na druhou stranu jej ale nelze jako obvykle doporučit všem příležitostným a chvilkovým hráčům, protože dohrání jednoho tunneláckého levelu není nijak krátkou záležitostí a jeho několikerým opakováním získáme snadno dobu několika ne minut, ale přinejmenším desítek minut. Nicméně, máte-li nutkání na potisící poslat všechny ty zlé emzáky na onen svět, máte k tomu právě teď tu nejlepší příležitost.