Umění pilotáže už více jak sto let vyráží dech davům pozemských červů. I dnes s veškerou supermoderní technikou patří piloti mezi elitu, vždyť získat pilotní průkaz byť i na nuďácké dopravní letadlo stojí zhruba milion korun. Svoje pilotní schopnosti si budete moci brousit i na dnešní přelétavé arkádě z rukou Chrise Nimma, která se řadí do subžánru Moonlanderu a je podobná nedávné perle Jet Pod. Stejně jako u nich ovládáte pomocí krátkých zážehů motorů malé plavidlo tažené k zemi gravitací a musíte se nějak proplést skrze bludiště, ideálně aniž byste příliš naráželi do stěn.
Hratelností je tedy Uchuusen v zásadě arkádou. V sérii kol musíte nejprve posbírat svítící body a následně přeletět do teleportu do dalšího kola. Prim tedy hraje level design, přičemž je jen na vás, jak prokličkujete všechny stěny, pohyblivé části a nakonec i aktivně-se-vás-snažící-zabít oponenty. Ačkoliv některé kola Uchuusenu mohou hráče svým postavením iritovat více než jiné, relativně netradiční námět (ve srovnání s desítkami jiných arkád) stále dovede nadprůměrně pobavit.
Na jednu stranu grafická stylizace zapadá do klasického pixel-artu, na druhou stranu poměrně příjemně ladí s celkovým laděním hry. Dočkáte se přitom i roztomilých primitivních efektů, jako třeba je level zasazený do černočerné tmy a kdy máte velmi omezenou viditelnost. Výraznějším problémem je tedy jenom délka hry. Uchuusen se řadí do kategorie jednohubek, které sjedete během patnácti, maximálně třiceti minut (a to jenom máte-li problémy s motorickými funkcemi). Ne snad, že bych nutně musel Uchuusen hrát desítky hodin, nicméně s příjemným příběhem a rozmanitějšími koly by se mohlo jednat o hitovku měsíce.
Z krátkých her na nezávislé scéně Uchuusen rozhodně patří mezi zajímavější hry. Nehledě na jednoduchost nápadu před hráče staví dynamicky se měnící prostředí a ještě než vás hra začne nudit, tak raději skončí. Nezbývá než doufat, že i jiné rychlovky z nezávislé scény budou i nadále podobně vyvážené a že Chris Nimma v budoucnu ukutí Uchuusenu nějakého toho bratříčka.
