A může potěšit vůbec i je? Přiznejme si, že freeware 3D akce to mají ze všech žánrů na freeware trhu asi nejtěžší – na rozdíl od adventur, strategií a experimentální záležitéstí je mainstreamový trh plný supernadupaných FPS stříleček; i pokud má někdo zastaralý počítač, může si sehnat jednu ze starších (a stále nadupaných) stříleček. V čem tedy Voxelstein oproti konkurenci vyniká?
Už podle názvu se autoři pyšní technologií voxelů. A skutečně, to první, co vás ve hře ohromí, je destruktivita prostředí. Hra k sestavení prostředí využívá voxely, umožňující zde libovolně likvidovat pomocí zbraní, nožů či nejlépe granátů veškerý nábytek a zdi. Cenou za vcelku unikátní systém destrukce je ale podoba grafiky. Nebudu chodit okolo horké kaše, Voxelstein vypadá ošklivěji, než starý Wolfenstein.
Tedy, rozlišení má vyšší, problém je v přehlednosti. Dovolím si malou odbočku. Kmeti si mohou vzpomenou, že voxelovou technologii ve své době hojně využíval Novalogic a byl za ni později v době 3D akcelerátorů i kritizován. Nespornou výhodou voxelů totiž je, že umožňují zobrazit rozsáhlý a plastický exteriér, z poslední doby toho využíval například prý i Crysis. Naopak v interiérech stojí voxely za prd, protože místnosti nepotřebují obětovat detailní grafiku elegantně zobrazující terénní vlny. Vybydlené místnosti série Delta Force by mohly mluvit. A Voxelstein 3D se odehrává výhradně v interiérech…
Ve Voxelsteinu při pohybu a akci, zvláště ve členitém interiéru, jako například v baru, chybí přehlednost potřebná pro zvládání přestřelek. Není to teror, ale není to ani příjemné. Z tohoto důvodu mi poněkud uniká, v čem autoři Voxelsteinu, viděli ve voxelech onu výhodu. Navíc, když už obětovali pěknou grafiku, nic zásadního z destruktivnosti nevytěžili. Hra prakticky neobsahuje žádné logické rébusy využívající toho, že musíte tady ustřelit zeď, strop nebo něco podobného. Náckové se sami od sebe nikde nebarikádují, a byť se AI zasekává o zdi, není nutné si dělat nové cesty nebo se z místností prostřílet stěnou ven pod návalem nepřátel. Možnost prostřelit zeď je pouze vedlejší cool featura. Tedy, pokud jste měli rádi prvnoplánovost destrukce v Red Faction, přičtěte si k hodnocení bod.
Na závěr ještě rýpnutí. Poněkud bizarně ve hře působí humor, kdy je například vedle tradičního obličeje Hitlera a dnešních školních střelců posazena i podobizna páně Bushe juniona nebo Josefa Ratzingera. Může to vypadat jako nimrání, ale když je akce průměrná, mohl by hru vynést výše humor. Budiž, těžiště hry to skutečně není, ale pokud jste třeba radikální anarchista a anti-amerikanista, přičtěte si k hodnocení bod. Ostatní nad tím můžou mávnout rukou.
