Poměrně neortodoxní adventura na oblíbeném AGS enginu, která se nemusí líbit všem. Protože moc toho na ní k obdivování není. Odehrává se totiž celá v naprosté tmě. Kromě bodů za originalitu, po které tady na Plných Hrách tolik pasu, si odnáší také nějaké nepodstatné „drobné“ za velmi originální a zábavný závěr.
Vždy, když se tady začnu v budoucnosti rozčilovat nad recenzemi adventur, budu si dávat pozor, proč se rozčiluji. Mnou tolik nenáviděná vlastnost klasických příběhových her, totiž tzv. „pixel-hunting“, neboli jednoduše hledání maličkých předmětů ukrytých na obrazovce zde, ve Wages Of Darkness dostává zcela nového rozměru. Vždy jsem nutnost prohledávat předměty zaplácané obrazovky proto, abych našel nějaký malý kousek něčeho, co mě posune v příběhu dál považoval za příklad špatného, staromilského a dávno překonaného úzu. Alespoň tedy, co se adventur týče. Wages Of Darkness je na tomto fenoménu přímo postavená a světe div se, dá se to hrát a nenaštve to!
Příběh této hry vytvořené pod záštitou dubnové soutěže MAGS, jejíž tématem byly hry s motivem zkreslených smyslů, začíná v momentu, kdy se mladá hrdinka Marina, příslušnice stavu vojenského, probouzí zcela zmatená v naprosté a dokonalé tmě. Vzadu za několika koridory je slyšet řev něčeho, co by si na ní docela rádo pochutnalo a na ní je, aby se s touto situací takříkajíc srovnala.
Skutečnost, že hra celá se odehrává v neprostupné tmě, se promítá na hratelnosti. Ta je postavena, jak bylo řečeno, na tom, že šmátráte kurzorem po celé obrazovce a snažíte se najít aktivní předměty. Místo ukazatele, jak bývá v adventurách zvykem, který by vám říkal, jak se ten či onen předmět jmenuje, zde vám pouze říká, jak jej po hmatu cítíte. Vše se odehrává v časovém presu, příšery ve tmě vám dýchají na krk a pouze rychlé prohledání obrazovky a útěk vám jsou záchranou. Časový limit závisí na zvolení ze dvou nabízených obtížností na začátku hry. Je jasné, že díky tmě, ve které se pohybujete, je především na hudbě a zvucích, aby vytvořily silnou atmosféru a to se naštěstí v tomto případě skutečně děje. Hudba se mění a graduje, když vám dochází čas a zvuky prostředí jsou také na vysoké úrovni.
Co však dokáže vyrazit dech je samotný závěr. Fakt, že nic nevidíte je v poslední scéně krásně logicky doveden do důsledků a já sám jsem se přistihl při myšlence, že nic lepšího a melodramaticky vtipného autoři vymyslet nemohli. Wages Of Darkness nemusí sednout úplně všem. Osobně jsem si zprvu na myšlenku hry také nemohl navyknout a dokonce jsem si v jednu chvíli myslel, že je to celé jen špatný vtip, ale toto vše brzo vzalo za své. WOD je povedená a originální adventura, kterou by měli vyzkoušet všichni. Už jen kvůli výbornému závěru.
