Existují projekty, jež vznikají roky a stojí za nimi nepopsatelné kvantum práce a času jejich autorů, jež si je poté pyšně vpisují do svých portfolií a ohánějí se jimi na všech diskusních fórech vývojářů. Protipól těmto veledílům pak činí hříčky, vzniknuvší za jediné odpoledne často za pomoci vývojářského nástroje jako Game Maker, či Petr. Tyto hry se nám snad mohou jevit podřadnými a neplnohodnotnými, neboť za jejich vznik nebyla vypocena ni kapka vývojářova potu smíšeného s krví, pro svou jednoduchost nás ovšem mohou překvapit extrémní hratelností a zábavou, jež nám, hráčům arkád tedy hráčům staré školy, přináší. A mezi ně by se při přimhouření oka dala bezpochyb řadit i jednoduchá plošinovka Wally. Hra kterou stihnete dohrát dříve, než se pytlík kupovaného Earl Graye vylouhuje v hrnku vroucí vody.
Příběh Wallyho vás bez velkých cavyků vrhne do světa, kde gravitace příliš neznamená a vrchol zla představují ďábelsky rudé balony, které neznají lepší zábavu, než se posmívat vaší mámě. Nezbývá než je všechny podupat, to jim zavře pusu, nakonec trocha té heliové šikany nemůže být nikdy na škodu. To je také náplní samotné hry, prasknout co nejvíce balónků a doskákat až k východovým dveřím.
Vše se ovládá za pomoci pouhých tří šipek, dvou pro pohyb doprava a doleva a jedné pro skok. Wally těží z naprostých plošinovkových kořenů, ničeho víc než 
skoků po traverzách a pravda jedné trampolíny a pevných zelených balónů sloužících jako vertikálně se rolující plošiny se nedočkáte. Zdálo by se to málem, jenže ouha, fígl tkví v jednoduchém principu, jímž se pravděpodobně inspirovala i Grim´s Challenge od Neonairu pokřivenou fyzikou světa.
Vaše postava po plošinách klouže jak naolejovaná a udržet ji po dopadu z mohutného skoku na místě je téměř nadlidský výkon. O ničem jiném, než téhle obtíži hra není, i tak si s ní na svých skromných sedmi levelech bohatě vystačí.. Zvlášť připočteme-li opravdu podařené průpovídky mezi jednotlivými úrovněmi, které sice na hrací době nic nezmění, zato pobaví a svým způsobem lákají zdolávat každý další level. Vizuální stránka Wallyho je přímo podmanivá! Na svou úchylku týkající se naivistické grafiky jsem již poukazoval v recenzi na Barry the Bean a tak se těmto vodám pro jistotu obloukem vyhnu a raději věcně zmíním, že vizuální ztvárnění a animace pánka jsou úchvatné, celkové pojetí grafiky levelu poněkud monotónní a ten obrázek smějícího se sluníčka, představující spolu s mrakem jediné statické pozadí, geniálně zvrhlý, ale pro leckteré hráče, přeci jen dostatečně odrazující.
Hudební doprovod složený z profláklých midů a zvukové efekty přejaté z klasiky Lemmings pak jen dotváří celkovou batolecí atmosféru a nelze proti nim nic namítat.
Měl-li bych běžnému hráči popsat titul Wally jednou větou, nevyjádřil bych se o hře asi kdovíjak lichotivě.. Celý počin jak jednotností prostředí, tak počtem prvků a herní dobou připomíná spíše jeden typ světa z mnohem delší plošinovky než samostatnou hru, i tak ale dílu nelze upřít kouzlo a zábavnost. Wally je bez debat vtipný a s určitostí lze říci i to, že patří přesně k těm titulům, jež vás buď osloví anebo jimi zcela pohrdnete. Pro mě bylo těch deset minut strávených s ním, mimořádně příjemných a nejspíš si hru projedu ještě jednou a tentokrát zničím všechny ty zpropadené balóny, kvůli bonusovému levelu. Vám ovšem stejné propadnutí tomuto kusu zaručit nemohu.
- neděle 5. března 2006
