We Want YOU – válka je vždycky stejná

Protiválečná válečná hra vám připomene, že vojnu nejlépe přežijete s hlavou u země a minimem zářezů na pažbě.

We Want YOU

Nestává se moc často, že by některé freewarovky umně odrážely kontroverzní společenská témata. Ačkoliv se výjimky samozřejmě najdou, většina nezávislých (i mainstreamových) titulů lpí na nabídce krátkého úniku z reality. Jak dokazuje protiválečná arkáda We Want YOU, děje se tak evidentně ku škodě herního zážitku. Hlavním tahákem We Want YOU je totiž právě snaha přesvědčit vás, že válka je vždycky stejně hnusná.

Ve svém základním plánu je We Want YOU nepříliš oslnivou zboku viděnou arkádou. Jako člen výsadkářů jste shozen na nepřátelské území a máte bojovat v bezejmenném konfliktu. Čas od času narazíte na cizího panáka, po krátkém rozmýšlení mu skočíte do zad, roztančíte ho v rytmu olova a pokračujete ve vertikálním sestupu levelem. Příležitostné bedny nabídnou několikero zbraní a totéž lze opakovat do aleluja.

Co se ale v bednách nevyskytuje, jsou lékárničky, a to je první varovný signál, že se We Want YOU liší od tradičních akčních hopsaček. Jakýkoliv zásah, který váš avatar schytá, mu zůstane až do trpkého konce lze vyléčit pouze v několika stanech a to ještě ne zcela. Výsledkem je, že zranění panákovi vydrží mnohdy až do trpkého konce. Samozřejmě si dovolenou vzala i funkce Save. Dalším indikátorem odlišnosti jsou všude rozeseté novinové titulky, které ironicky komentují průběh války: „OSA ZLA: koho napadneme příště?“, „Sledujte naše naprosto nezaujaté válečné zpravodajství“, popřípadě i marginálie typu „Která Cola bude sponzorovat naše muže?“ Zní to povědomě a přesně to vystihuje absurditu mnohých válečných propagand.

We Want YOU

We Want YOU

Celý sestup jediným generovaným levelem zde totiž symbolizuje několikaletý průběh oné války. Po několika kostičkách klesání začne sněžit a objevují se soupeři v zimních maskáčích. Sestoupíte ještě níže a zima končí. Přijdou jarní přeháňky a pak se zčista jasna objeví titulek komentující váš první rok ve válce, obvykle mající někde v okolí další mediální zprávu typu „Prezident chválí vlastence a vyzývá k trpělivosti“. Kousavý komentář hry je nejvíce evidentní ve chvíli smrti avatara. Ta dříve či později nastane – ostatně NEMOŽNOST zde vyhrát a přežít válku je sama o sobě argumentem o herních tendencích. Vskutku, hrál jsem We Want YOU snad stokrát, proto ono symbolické procento navíc, a přesto jsem se nikdy nedočkal vítězství nebo povýšení.

Namísto klasického okna GAME OVER se zde vyjeví generické oznámení o smrti vojína XY (jméno vašeho  avatara se vždy mění), doprovázené jeho úspěchy, výčtem pozůstalých a povinnou poznámkou „Položil život za naši svobodu“. Mezitím v animaci níže „vaši“ rakev doprovází smuteční vojenský pochod – jakmile ale obrazovku smrti odkliknete, smuteční pochod a celá scenérie se změní na oslavnou přehlídku úvodního okna hry. To je v podstatě invertovanou scénou ze smrti, jenom tentokrát všichni jásavě a s balónky vypravují do války dalšího hrdinu – vaši inkarnaci v příštím pokusu přežít.

We Want YOU

We Want YOU

Obligátním řešením, jak nejdéle ve  We Want YOU vydržet naživu, je tradiční „drž se při zemi a vyhni se co nejvíce konfliktům“. Kdo si tu bude hrát na hrdinu, naštve především sám sebe. Nejsem pacifista, ale rovněž si nedělám iluze. Válka je teror, přesto ji většina videoher vykresluje jako zábavnou episodku, ve které si beztrestně můžete střelit do živého. Těch několik čímsi protiválečných her (DEFCON, Operation Flashpoint) sázelo především na realistické vykreslení šílenství bojů – atomovou válku nelze vyhrát a tank prostě neustrafujete. We Want YOU je realitě na hony vzdálen a spíše jde o cynickou paralelu na reálné dění. Nic ji to ale neubírá na působivosti a vtipnosti. Je skutečně šokující, že více podobných her nevzniká častěji. Právě proto ale buďme my, co hry považujeme za médium srovnatelné s literaturou či filmem, rádi za každý další zářez.