V případě že jste zarytými milovníky zvířat a představa, že byste nějakému byť jen některému zkřížili vlásek ve vás vzbuzuje vlnu nevole, nejspíše byste se měli této jednoduché akční arkádovce jménem WildHunt velkým obloukem vyhnout. Zabíjet se zde totiž nebudou zlí a oškliví mutanti nýbrž právě příslušníci zvířecí říše, což nemusí zrovna všem úplně sednout. Hlavní hrdina této akce tedy není nikdo jiný než samotný lovec, vyžívající se ve střílení divoké zvěře. Právě do jeho kůže se převtělíte i vy, abyste následně za pomocí širokého zbraňového arzenálu vystříleli vše, co žije, pohybuje se a dýchá v prostoru celé hry. 
Ihned po spuštění hry si zajisté všimnete jednoho vcelku citelného záporu hry, jímž je příliš malé rozlišení, které vás bude otravovat prakticky po celou dobu hry. Místo abyste si podle současných zvyklostí užívali hru v detailní grafice a fullscreenu pod dostačujícím rozlišením, budete raději celou dobu nahlížet na malé okýnko, kde se pohybuje několik prťavých postav – a to se rozhodně většině současných namlsaných hráčů prostě nemůže líbit.
Tento „malý“ nedostatek však naštěstí vyvažují autoři samotným herním konceptem, jež se v každém případě povedl. Ačkoliv budeme mít opět tu čest s akční hopsačko
u v tom nejčistším provedení, nepostrádá WildHunt kýžený spád a výtečnou hratelnost, která si vás k sobě připoutá na spoustu příjemně strávených minut. A to se v případě, že za pomocnou zábavu nemusíte vyplatit byť jedinou korunu v každém případě vyplatí, což? ;-)
Na celkovém příjemném dojmu ze hry se pak v každém případě podepisuje i nezanedbaný zbraňový arzenál. Ten totiž čítá hned několik zajímavých kousků a to od základní postole po samopal, odstřelovačku a další. Tyto vám budou zpřístupňovány během průchodu hrou, což by vás mohlo alespoň částečně pohánět v postupu kupředu. O to, aby nebyla po několika málo chvílích nuda se pak starají také rozmanití nepřátelé, v jejichž řadách nebudou chybět pomalí hadi, létající kachny a spousta dalších. Nebýt tedy oné pokulhávající technická stránky, mohli jsme mít nyní tu čest s „osmičkovou“ hrou, za níž by se nemuseli autoři ani v nejmenším stydět. Takto je třeba být v hodnocení o něco málo střídmější.
