Další klon starého Wolfa, řeknete si. A máte pravdu. Nicméně myslím, že těch kvalitních není nikdy dost. Wolfenstein: The Final Solution je v podstatě dokonale věrný originálu. Má přitroublý příběh a spoustu přitroublých nepřátel, jejichž likvidace je velká zábava. Třebaže dnes jsou akční hry už trochu jinde, není na škodu připomenou si, jak to všechno vlastně začínalo.
B. J. Blazkowicz nikdy nebude mít dost nacistické krve. Tenhle americký hrdina s polskou krví se vydává za plněním přísně tajného poslání už snad potisící. Ale pořád mu to ještě docela jde. Tentokrát je jeho cílem nebezpečný projekt atomových hlavic přidělaných na nosiče raket V3 kdesi v Německu. Cíl je jasný: zničit nosiče tak, aby se západ mohl zase jednou klidně vyspat a zlikvidovat hlavního velitele celé operace, německého důstojníka s modrou krví a tradičně baronovským jménem.
Wolfenstein: The Final Solution je veskrze starý Wolf. Třebaže se na rozdíl od něj ovládá i myší, v podstatě není ke klasice co dodat. Hra neobsahuje „mouse look“, jak by se na první pohled mohlo zdát. Myší můžete ovládat jen otáčení pohledu doprava a doleva, nikoliv vertikálně. Je otázkou, jestli Wolf 3D nestavil svou hratelnost na tom, že otáčení pomocí kláves v něm bylo hodně pomalé a obtížné, ale to je spíš akademický problém.
Kromě nových zvuků a kopce originální hudby, čehož si každý všimne hned, je tato hra plná nových textur, nepřátel a předmětů, čehož si také všimnete záhy. Úrovně jsou živější než v originálu a jejich kvalita je rostoucí, což je velmi potěšitelné. Uvědomíte si to ve chvíli, kdy po vlažném a skoro nudném začátku dostanete rychlejší a silnější zbraně a nacisti se začnou vynořovat v mnohem děsivějších počtech. Navíc, co level, to změna prostředí. I když se stále pohybujete ve striktním prostředí pravých úhlů a malých místností, stále se mění nádech a barvy.
Zbraně nejsou původní. Až na pár kousků, jako je nůž, pistole, nebo samopal, jsou zcela originální a i ty staré mají změněnou vizáž. Je jich víc než ve Wolfovi. Stejně tak nepřátel. A to nejen početně, ale i co do druhu. Nacisté mají asi deset verzí, pak jsou zde jacísi golemové, nepohyblivé raketové věže, roboti a nakonec i supervojáci včetně mnoha bossů. Repertoár je rozsáhlý.
V Wolfenstein: The Final Solution vás asi nemůže nic vyloženě překvapit. Občas narazíte na zajímavý nápad, jako je třeba odstraňování překážek tím, že je vyhodíte do vzduchu, nebo několik skriptovaných událostí, kdy se po sebrání klíče vynoří celá brigáda esesáků. Jde ale jen o malé věci. Shrnuto a podtrženo je The Final Solution opravdu dobrá konverze starého Wolfa. Koho baví jej hrát dodneška, ten se bude bavit i zde, ti ostatní si připomenou začátky svého oblíbeného žánru.
